kaja77
komentáře u knih
Na konci dne
Claire Keegan
Moje oblíbená autorka, knížečka útlounká, musela jsem si to čtení trochu šetřit abych to neměla hned přečtené. Povídky byly moc fajn, nejvíce se mi asi líbila ta první. Každopádně tuším, že tohle nebude čtení pro lidi, kteří mají v oblibě akci, děj je v povídkách poměrně pozvolný. Jak mi většinou nevadí otevřené konce....tak v této knize, konkrétně u té třetí povídky mi náznak dalšího vývoje chybí moc.
Žít dál
Narine Abgarjan
Žít dál je povídková kniha, kterou člověk čte se staženým hrdlem a slzami na krajíčku. Povídky jsou takovou směsicí krásy, smutku a hrůzy zároveň... velkolepá krása krajiny, okolních hor, nádherný broskvový sad, sem tam recept na tradiční arménské jídlo, na které se čtenáři sbíhá slina, poklidné výjevy z běžné péče o domácnost....a v dalším odstavci bolest, trauma, hrůza a děs, které si jednotliví obyvatelé Berdu odnesli z válečného konfliktu.
Dívka s vášní pro indigo
Natasha Boyd
Zajímavé čtení o hrdince, která se vymykala své době a tehdejším mravům, o hrdince, která byla neobyčejně vytrvalá, vizionářská... dneska by to asi byla manažerka. Musím moc pochválit obálku knihy. Edice "přítelkyně" má moc krásné obálky.
Rodina Karnovských
Israel Joshua Singer
Kniha skvělá. Takové skvělé seznámení se se židovskou problematikou, podrobně zachycení vzmáhajícího se antisemitismu, naprosto barvitě popsáno město -židovská čtvrť a hemžení v něm ať už Berlín a pak i New York. Moc obohacující čtení.
Mezi svými
Amos Oz (p)
Nemohu jinak než dát sto procent. To byla taková nádhera. Před chvíli jsem dočetla poslední povídku a mám úplně rozněžnělý pocit. Povídky byly takové střihnuté melancholií, pro mě osobně extrémně zajímavé prostředí kibucu, ta jejich pravidla a zásady ...to si člověk neumí ani představit natož v tom žít. Moc se mi líbilo, že autor myslel i na moji zvědavost... povídka třeba končila otevřeným koncem, člověk byl zvědavý... a postava se pak mihla ještě v několika jiných povídkách a její další osud byl trochu naznačen... super. Každopádně nadchlo mě i provedení knihy...tak dlouho už jsem neviděla knihu s látkovým potahem. To bylo megapříjemné. Moc doporučuji
Evropanka: Historky z Polesí
Alexej Sevruk
Kniha byla velmi čtivá, neskutečně zajímavá, tok řeči babičky byl velmi originální formou pro podání tak šílených, krvavých dějin a zkušeností. Taková koncentrace všeho zlého v jednom prostoru..ne nadarmo historik Snyder ve své knize užil pojmů "krvavé země". Pro mě to bylo objevné čtení, hlavně to bližší seznámení se se směskou národnosti obývající oblast. Pobavilo označení Poláků prošepani :) citát z knihy, který mě zaujal : "Ten blbec Hitler si myslel, že může zlomit někoho, kdo ve třicátých letech zažil Stalina.“
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Štifter patří mezi mé velké oblíbence. Ani tentokrát mě nezklamal.. všechny příběhy mě velmi zajímaly, každý mikropříběh mě vyloženě vtáhl do děje. Mám ráda jaký p.Štifter užívá poetický jazyk, jaká slova volí, .. pro mě je každá jeho kniha čistokrevná radost. DOPORUČUJI
Nejmenší společný násobek
Pirkko Saisio
Takhle se ponořit do vzpomínek...to je umění. Strašně by mě zajímalo do jaké míry je to umělecká fantazie a do jaké míry byla malá Pirkko obdařená takovou citlivostí a pamětí.. např.me fascinovalo čím vším ji voněla škola, učitelky, nová škola apod. Pobavilo setkání s Ježíšem :) přiznám se, že jsem se těšila na trochu více poválečných Helsinek ale kniha je spíše subjektivní, osobní.
Ester
Markéta Prášková
Kniha se mi líbila, má moc pěknou obálku, příběh je zajímavý, člověk je zvědavý jak dopadne rozuzlení. Spisovatelka měla místy bohužel silné tendence sklouzávat do červené knihovny. Věřím, že mnohá dáma může toto vyhledávat, ale celkový dojem mi dost kazily věty typu "jeho hebký hlas ji hladil jako samet... nebo Lída se v pronikavé modří jeho pohledu cítila jako hypnotizovaná"
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Čtení mě velmi bavilo, bylo skvělé, když jsem na konci knihy zjistila, že postavy jako Aleko, Anna apod. byli skuteční lidé, kteří ve své době v Karvinné působili. Všichni komentující přede mnou už napsali vše podstatné... já jen postřeh z reality. Bydlím v tom úzkém pásu Těšínska, do Polska to máme 6km, ve vesnici u nás žije 16 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti, běžně tu mezi sebou lidé mluví oním nářečím "po naszymu - směska česko-polsko-německých výrazů", které se občas objevují i v knize, funguje tu i velmi aktivní PZKO, děti z polské školy jezdí k tomu Baltu jak v knize Wojtkovi říkal Bogdan... to všechno je pravda do dneška....nedávno u nás zemřela jedna stará paní, vdova, velmi uvědomělá, radikální, polka typu Bogdan z knihy, která 20let nemluvila se svým jediným synem jen proto, že se oženil s češkou. Prostě i dneska je mezi poláky u nás na Těšínsku jisté nemalé procento "Bogdanů"...není to jen v knize a po II.sv. válce.. do jisté míry to žije dodneška
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Kniha mě zaujala, je poznat, že autor je básník, jeho intenzivní vnímání situaci, pachů, hry světla..velmi citlivý člověk. Já jen nemůžu pochopit, proč se člověk, který zažívá tak těžkou šikanu nedokáže svěřit. Matce, učitelce... jakože opravdu reálně mají děti pocit, že si to zaslouží a musí to vydržet? Velmi mě zaujala i ta myšlenka o vzpomínkách...je to fakt pravda, že každý ze zúčastněných si věci pamatuje po svém, zaměřuje se na jiné detaily, určité věci zase vytěsní... Každopádně jen pro upřesnění...autor je citlivý básník, proto si asi nedokáže představit, že by pracoval v továrně... ale třeba pozice jeho matky v té "čisté montáži" je naprosto VIP dělnická pozice, jedná se o naprosto odbornou práci, jako třeba kardiochirurg, kde člověk získává zkušenosti léta a je obtížně nahraditelný...firma by zrovna tyto zaměstnance nepropustila...to je něco jako firemní poklad. Manažera nahradíš, řidiče nahradíš, účetní taky, ale nenajdeš jen tak někoho kdo dokáže to co matka autora...
Spinoza z Trhové ulice
Isaac Bashevis Singer
Knihy I.B.Singera jsou moje srdcová záležitost. V této sbírce povídek jsem zažila mimo jiné skvělou expedici do zapadlé vesnice Kreševo u řeky San, a kniha mi dala přesně to, co mám tak ráda popis všedního života, zvyků a vztahů mezi lidmi v židovské osadě, ve světě, který už dnes neexistuje, o kterém už se můžeme jen dočíst a to především u Singera :)
Café Groll
Jan Štifter
Já mám ty štifterovy knihy prostě děsně ráda. To se tak skvěle čte. Přišlo mi ale že to téma mělo mega potenciál, klidně bych četla o Rudolfovi, Salomene a Anně dál a dozvěděla se víc. Každopádně za mě bezva čtení.
Kočičí životy
Eda Kriseová
Neskutečné co někteří lidé museli prožít....moc zajímavá kniha plná nových informací
Vlak do Samarkandu
Guzel Jachina
Když já nevím co vlastně napsat. Kniha mě obohatila po stránce nových historických znalostí, velmi mě zaujal doslov za knihou, kde člověk zděšeně zjistí, že autorka pečlivě čerpala z hist. pramenů. Dalším obohacením pro mě bylo googlit si města na trase vlaku...ta rozlehlost Ruska je neuvěřitelná...všechen ten Babylon lidských kmenů, náboženství a ras.... Na druhé straně jsem čtení dost těžko snášela, do čtení jsem se nutila, ty osudy ubohých děti se mě neskutečně dotýkaly. Malý Kukačka nebo ten Dějevův stín Zegrejka...to člověk čte s bolavým srdcem. Co si z knihy odnáším je otázka jak bych se v obdobné situaci chovala já..rodiče odkládali děti, opouštěli děti ve vesnicích jako slabší články...co bychom dělali my, já? Je to prostě šílené, celá ta doba byla šílená, zrůdná.
Barva nachu
Alice Walker
(SPOILER) Kdysi jsem viděla filmové zpracování této knihy, nadchlo mě a moc jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu. Na knihu jsem hooooooodně dlouho čekala, vydali ji znovu až v r. 2024. A čtení jsem si vyloženě užila. Po celou dobu jsem naprosto fandila Celii a prožívala s ní všechny její mizérie dětství a mládí, její postupné nabývání sebevědomí, spokojenosti a objevování sebe sama. Je neskutečné, že život může dělat i takové legrácky jakože si ten hrozný pan _ a Celie nakonec budou spokojeně povídat a šít na terase..
Osudová léta
Marie Lamballe (p)
Vzhledem k tomu, že jsem první díl knihy četla před rokem a půl, tak jsem si z počátku horko těžko vzpomínala na postavy. Nakonec jsem to přečetla, ale cosi tomu chybělo a mnohé tomu nadbývalo :) Přišlo mi škoda, že autorka víc nerozvinula onu Světlaninu linku a její návrat ze Smolenska apod. Ale jo, celkově je to příjemné relaxační čtení
Mateřské mléko
Nora Ikstena
Kniha mě velmi zaujala. Lotyšsko je pro nás neprobádaná země a tak jsem velmi uvítala tuhle skvělou exkurzi. Každopádně život s psychiatricky nemocným člověkem je velmi náročný. Dcera z tohoto příběhu byla naprosto skvělá, obdivovala jsem ji.
Ibka
Petra Braunová
Moc se mi líbila část knihy popisující dětství Petry... pořád jsem čekala, že se výhybka příběhu přepne a podrobně se seznámíme s osudem otce i matky během války...a ono to proběhlo spíše v náznacích. To podrobnější odhalení osudů rodičů mi tedy v knize trochu scházelo. Ale ano, celkově to bylo moc fajn. Pro mě jako matku, byl naprosto nepředstavitelný postup matky Petry - tj. nechat své dítě celé prázdniny v tak nelaskavém prostředí i přesto, že věděla, že se dcera trápí, že chce domů, že na ni nejsou hodní... bylo to pro mě moc náročné to "pobrat". Knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2024, kniha kde někdo zabloudí nebo se ztratí...
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
V podstatě každá povídka v knize mě zaujala, každá byla krásná, zajímavá, téměř až poetická, místy jsem byla až dojatá. Tvorba p. Štiftera, jeho sloh, volba slov a celková atmosféra v knize je vyloženě "my cup od tee". Autorce obálky velký potlesk. Prostě krása.