Bája89 komentáře u knih
Nostalgie. Dětství. Nedělní snídaně. To je taková normální rodinka. Shledání se starými známými. Návrat domů.
Odposlechnuto jako audiokniha a musím říct, že mě příběh od začátku bavil. Měla jsem několik domněnek, kam děj povede a vždy jsem byla úplně vedle. Tím si mě autorka dokonale omotala kolem prstu.
Co na to říct? Tohle čtení mě bolelo. Fyzicky i duševně. Ale nakonec mi bylo hrozně smutno, že jsem byla na konci. Děj není nijak objevný, ale byla tam místa, kde jsem se hlasitě smála.
Základní premisa příběhu se mi líbila. Persefona a Hádes. Jeden z nejúžasnějších bájných příběhů...tolik prostoru, tolik možností. Jenže ze začátku jsem s příběhem dost bojovala. Dokonce bych řekla, že jsem byla až rozčarovaná. Ale nakonec jsem si postavy oblíbila a užila si vzrušující četbu. Sice se ke knize už nevrátím, ale druhá polovina mi vesměs vynahradila rozpačité začátky.
Odposlechnuto jako audiokniha v rámci letošní (2024) čtenářské výzvy. A za mě osobně nic moc. Děj se vlekl, závěr byl uspěchaný a navíc ani jedna z postav nebyla ničím sympatická, tedy až na Bergmana. Skoro by se dalo říct, že se tu konala soutěž v nejvíc iritujícím chování postav. Nemluvě o motivu vraha, který byl dost těžko uvěřitelný a těžko stravitelný. Škoda té promarněné francouzské linky.
Velkolepé zakončení celé série, která mě od začátku hodně bavila, a to jak formou tak obsahem. Dobro, zlo, morálka, napětí, naděje, zoufalství, pravda, spravedlnost, romantika. Padouch, který není tak úplně padouch a jeho hrdinský skon. Hned bych naskočila do vesmírné lodě a letěla za nějakým dobrodružstvím. A Spiro? Toho si zamilujete, i přesto, co všechno provedl, nebo právě proto PROČ to provedl. Zkrátka dechberoucí a na takový druh literatury a cílovou skupinu i nesmírně hluboké. Obsidio je dokonalou pomyslnou literární třešničkou na dortu zvaného Akta Illuminae. Zkrátka příběh, který vám bude ještě dlouho strašit v hlavě.
Odposlechnuto jako audiokniha. Agatha, to je jistota. Mrazivé vraždy mě bavili o něco víc než Letní záhady. Kdykoliv čtu nebo poslouchám něco z pera královy detektivek, tak je to vždycky jako návrat ke starému příteli.
Druhý díl velkolepé série přinesl čtenáři novou partu hrdinů a nové smrtelně nebezpečné dobrodružství, které vás nutí číst stále dál. Zkrátka skvělá jízda, která je úctyhodným pokračovatelem Illuminae.
Náběh příběhu byl více než slibný, ale konec klopýtal a ztrácel dech. Ale našlo se tam i několik hodně povedených momentů. Celkově to působilo kapánek jako nevyužitý potenciál příběhu i autora.
Za mě, jako milovníka Frankensteina, velmi nepovedené zpracování.
Klasická a opět lehce překombinovaná deaverovka. A milé setkání s Rhymem a Sachsovou.
Za mě skvěle zpracovaná kniha. Jak obsahově, tak graficky. Autorka psala svěžím perem a navíc čtenáři nabídla nový pohled na tajemnou Toyen. Zvláštním způsobem mě těší, že jsem se zmýlila ve svém úsudku, že znám Toyen zcela. Díky tomu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí a můj obdiv k ní neuhasíná. Jen Štyrského je mi zase o něco více líto a Heislera mám o něco méně v úctě. Čtení První dámy surrealismu byl krásným a nezapomenutelným zážitkem nového roku.
Odposlechnuto jako audiokniha. Většinu povídek jsem už znala, a tak pro mě byly Letní záhady spíš jen příjemným relaxem.
Odposlechnuto jako audiokniha v rámci letošní (2023) čtenářské výzvy. Příběh velmi mile překvapil a Kajetán Písařovic spolu s Janem Kanyzou jsou úžasní naratoři.
Velmi milé čajové čtení. Pár slov stojí za to si poznamenat.
Zajímavá kniha. Myslím si, že se v ní najde každá žena v určité etapě svého života.
Jako dítě jsem vyrůstala na filmech jako jsou Krotitelé duchů, Číslo 5 žije nebo Planeta opic. Když jsem zjistila, že se jedná o příběh, který vyšel knižně, tak jsem byla natěšená...pak jsem narazila na audioknihu, kterou navíc četl David Novotný...za mě značka ideál. Natěšená nemohlo být větší a k tomu přišlo úměrně velké zklamání. Po dlouhé době se jednalo o poslech, kdy jsem se hodně přemáhala, abych se nepustila do něčeho jiného. Zkrátka to už nefunguje.