Toyen: První dáma surrealismu
Andrea Sedláčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520129/bmid_toyen-prvni-dama-surrealismu-toi-520129.jpg
5
48
48
Toyen je dodnes jednou z nejznámějších a nejuznávanějších avantgardních umělkyň na světě. Biografie této svobodomyslné malířky a výrazné osobnosti meziválečné umělecké avantgardy, která sama o sobě šířila mnoho mýtů, odkrývá dosud neznámá fakta a zachycuje historii mnoha obrazů. Spisovatelka a filmová režisérka Andrea Sedláčková prošla desítky archivů, policejních záznamů a dosud nepublikovaných deníků, aby objevila skutečnou Toyen. Strhujícím způsobem líčí její milostný život a dění mezi českými a francouzskými surrealisty a levicovými intelektuály. Dopřává nám setkání s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Jindřichem Heislerem, André Bretonem, Benjaminem Péretem, Paulem Eluardem a samozřejmě s Jindřichem Štyrským. Půvabně líčí pražské a pařížské galerie, kavárny, kabarety a nevěstince i atmosféru míst, kde malířka a její souputníci pobývali a tvořili. Současně nás seznamuje s historií mnoha Toyeniných obrazů. Text doprovází přes dvě stě reprodukcí a dokumentárních černobílých i barevných fotografií.... celý text
Přidat komentář
Kniha je opravdu pěkně vypravená, s mnoha obrazy od Toyen. Dovedeme si představit souvislosti její tvorby.
Docela intimně jsou popsány i vztahy českých surrealistů, česká surrealistická skupina vzniká skoro jako Nezvalův sranda kroužek, ale ve vztazích k SSSR se vše pokřiví. A má to následky. Tady bych poukázal na Desmondovy Životy surrealistů, kde je také kladen důraz na jejich intimní život. Všichni to byli mladí lidé, a tak je sex líčen jako podstatná složka jejich života. O Toyen není v knize ani zmínka. Jakou tedy hrála roli v pařížské surrealistické skupině? Vzhledem k její povaze a špatné francouzštině, určitě spíše pasivní. Zajímavá je její oddanost Bretonovi, který byl velmi dominantní člověk a řadu surrealistů ze svého kruhu bez výčitek vyloučil, včetně Picassa a Dalího. Toyen měla kruh surrealistů jako rodinu, zřejmě proto na něm tak lpěla. Se svou rodinou se dávno nestýkala. Nedávno jsem přečetl knihu o básníkovi Ivanu Blatném a zdá se, že osudy našich emigrantů nebyly žádný med. Toyen zachránila za války Heislerovi život, on ji pak v Paříži kvůli jiné opustil, tak to v životě chodí. Po Bretonově smrti zůstala Toyen jako poslední Mohykán zlatých časů. Moc lidí si k sobě nepustila.
Díky za tuto knihu!
Krásně napsaná biografie, čte se opravdu příjemně, proniknete do atmosféry doby, dozvíte se podrobněji něco o jejích dílech, mnoho o jejích přátelích. Toyen sama zůstává lehce zastřená, asi by si to tak i přála, přesto mi na povrch během četby prosvítaly dojmy a pocity, které mi s ní už zůstanou spojené. Co mě velmi zaujalo a co vysoce hodnotím je způsob psaní paní Andrey Sedláčkové. V jejím psaní je něco impresionistického, určitá poetičnost vyjadřování. To, jak decentně a s respektem dokázala psát i o intimních tématech, to, jak dokázala kombinovat svou mozaiku o Toyen z dopisů přátel, z toho, jak k ní přistupovali a co pro ně znamenala, z jejích obrazů a neposledně z jejího často velmi vřelého a obětavého přístupu k těm, které milovala. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Moc doporučuji.
Krásná kniha. Obdivuji mravenčí práci Andrey Sedláčkové, klobouk dolů. Ani si nechci představit, kolik toho musela nastudovat, kolik projít archivů a najít ty správné lidi, kteří by mohli něco o životě Toyen vědět. Život Toyen byl velice pestrý, je otázkou jestli někdy byla opravdu šťastná. Obrazy použité v knize jsou krásné, člověk se nad nimi musí občas zamyslet. Tak si říkám, jaké obrazy by vznikly, kdyby se jim podařila emigrace do Brazílie. Na knihu je třeba si udělat čas, ale stojí to za to.
Výborné čtení! Knihu jsem měla půjčenou jen na 2 dny, myslela jsem si, že ji jen prolistuji a občas si něco přečtu. Nakonec jsem u ní ale ztvrdla a četla každou volnou chvilku (kterých nebylo moc). Dostala jsem se do poloviny knihy a na pokračování si musela počkat. Díky této biografii jsem si tak nějak lépe dokázala představit život meziválečných avantgardních umělců. Nejen Toyen, Štýrský, Breton, ale i Nezval, Seifert, Teige a mnoho dalších mi tento svět dokázali živě přiblížit. Ale ani ne tak oni jako Andrea Sedláčková, která životopisné informace, popisy obrazů propojila do čtivého příběhu, kdy mi připadalo, že do životů protagonistů nahlížím jako zaujatý pozorovatel. Skoro jsem v těch kavárnách byla s nimi a účastnila se všech těch jejich debat, hrátek a hádek. Lépe jsem pochopila, co poetisté mysleli tím, že chtějí svět přetvořit, aby byl živou básní.
Paní Sedláčková, velké díky! Nádherně zpracovaná a čtivá kniha. Nechtělo se mi ji odložit. Klobouk dolů.
Až doteď jsem si myslela, že o Toyen vím snad vše, i přes její sklony k utajení všeho soukromého. To jsem se ovšem velmi mýlila. Sedláčková odvedla tak výtečnou práci, že ono pomyslné "smekám" je v tomto případě nedostačující.
Naprosto mne její Toyenka pohltila od první stránky až do té poslední. Prožívala jsem všechna odhalení, pátrání i dohady o tom, kde se asi nachází pravda.
Nevím, zda jsem objevila dle Sedláčkové skutečnou Toyen, ale tu, kterou mi představila, s tou jsem se ráda seznámila.
Je to asi tak 10 let, kdy jsem toto jméno poprvé zaregistrovala. Nevěděla jsem kdo to je a odkud, jen že je to malířka. Podle jména jsem odhadovala, že cizí. Pár let na to jsem zjistila, že vlastně česká! A až nyní, kdo to vůbec byl a proč se o ní tak málo ví. Skvěle a čtivě sepsáné. Autorka popsala celý její životní příběh od narození až do smrti. Smutné (?) je to, že se o ní v poslední dekádě jejího života moc neví. Že vlastně více víme co se dělo s její pozůstalostí než to jak žila v posledních letech svého života. Ale je to i její volba. Celý její život byl na její vlastní přání upozaděn. Vynikla její díla. A právě i proto klobouk dolů za autorčinu práci. A za to jak moc toho dokázala dát dohromady. Myslím, že zrovna Toyen si to zaslouží.
Úžasné, dechberoucí, nádherné, fantastické... je ovšem tristní, že tato knížka není navržena na Magnesii literu.
Naprosto famózní knižní počin - životní příběh Toyen se pomalu rozplétal stejně jako osudy jejích obrazů. Vřele doporučuji i těm, které umění a Toyen zas až tak moc nezajímá, je to skvělé i jen jako životopis člověka, který po komunistickém puči emigroval.
Pokus o biografii tajemné Toyen, která díky nesdílnosti samotné malířky o svém životě a jejímu upravování informací, vždy zůstane do určité míry spekulativní. Obraz Toyen v podání Andrey Sedláčkové má rysy silné a vyhraněné osobnosti (což nemůže překvapit), mlčenlivé, obětavé a loajální ke svým blízkým, ale léta exilu a postupný rozpad jejího umělecky spřízněného světa, odchody nejbližších osob a čím dál větší osamělost se čtou tíživě. Má druhá o Toyen, po knize Mileny Štráfeldové, a srovnání rozhodně ve prospěch A.S. Méně fiktivních fantazií a "románových" vsuvek, pokrývá celý život, mravenčí práce pokud jde o osudy obrazů, dohledatelné zdroje..a hlavně spousta obrazového materiálu, který se sice dá dohledat jinde, ale u biografie malířky je to tak nějak nasnadě přiložit.
Za mě skvěle zpracovaná kniha. Jak obsahově, tak graficky. Autorka psala svěžím perem a navíc čtenáři nabídla nový pohled na tajemnou Toyen. Zvláštním způsobem mě těší, že jsem se zmýlila ve svém úsudku, že znám Toyen zcela. Díky tomu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí a můj obdiv k ní neuhasíná. Jen Štyrského je mi zase o něco více líto a Heislera mám o něco méně v úctě. Čtení První dámy surrealismu byl krásným a nezapomenutelným zážitkem nového roku.
Úchvatná kniha doplněná díly Toyen. Oceňuji práci autorky s vyhledávání v archivech a jiných biografiích.
Napsat faktografickou knihu o někom, kdo před více jak šedesáti lety odešel natrvalo do exilu a snažil se nezanechat za sebou nezkreslené, pokud vůbec nějaké, stopy (kromě obrazů), a přitom nebýt (kunst)historik nebo nemít historiografickou praxi, chce určitě vedle odhodlání, zápalu a vytrvalosti i nemalou odvahu (o finančních prostředcích nemluvě).
A.S. jsem dosud registroval jen jako filmovou režisérku nepříliš zajímavých snímků (snad s výjimkou Fair play). Na druhou stranu právě vzhledem k jejímu poslednímu filmu nebylo vydání knihy o T. překvapením. Ale protože těch vyšla již řada, bohužel ne vždy kvalitních (např. kniha Vladislava Kučíka), byl jsem zvědav, zda tato nebude jen lacinou snahou dalším způsobem využít a prodat materiál získaný pro natáčení. To se z části potvrdilo, ale jenom v tom nejlepším smyslu.
Pokud se teď po dočtení snažím kriticky hledat nějaké nedostatky nebo minusy, žádné opravdu podstatné mne stále nenapadají.
Kniha je čtivá, literárně až překvapivě vytříbená, neupovídaná, autorka nezapře své filmařství (svým reportážním stylem mi připomíná třeba Magora M. Švehly, s kterým toho má myslím společného více). Zároveň je ale přímo nabitá spoustou nových, upřesněných a zkompletovaných informací a zjištění, včetně mnoha příběhů k jednotlivým obrazům. Autorka se až úzkostlivě snaží držet ověřených fakt, která, pokud to lze, dokládá fotografiemi nebo fotoreprodukcemi dokumentů, aby je pak mohla zajímavě domýšlet a doplnit o své úvahy a spekulace. Ty ale jasně přiznává, nabízí je většinou v co nejvíce variantách a čtenáři žádnou nevnucuje.
Pro úplnost je také potřeba zmínit nespornou zásluhu K. Srpa, resp. jeho odborné oponentury.
Troufám si říci, že kniha aspiruje na to, stát se neopominutelnou v kánonu literatury o T., z širšího pohledu pak i literatury o československé avantgardě a českém výtvarném umění vůbec.
Štítky knihy
životopisy, biografie Toyen (Marie Čermínová), 1902-1980
Autorovy další knížky
| 2017 |  Každý něco tají |
| 2023 |  Toyen: První dáma surrealismu |
| 2021 | Téměř nesmrtelná láska |
| 2014 | Moje pařížská revoluce |
Úchvatná a faktograficky vyčerpávající monografie odhaluje tajemství a milostný život Toyen a přibližuje osudy některých jejích obrazů. Autorka maximálně vytěžila korespondenci, deníky, paměti a vzpomínky Toyeniných přátel a známých a vytvořila kroniku jejího života, v němž se vystřídalo několik blízkých (intimních) přátel. Poodkryt byl i milostný život Jindřicha Štýrského a Jindřicha Heislera, o němž jsem se dozvěděla, že Toyen vyměnil za Drahomíru Vandasovou (1916-1967) a nějakou dobu dokonce žili ve třech. Škoda, že ještě nikdo nenapsal Heislerovu monografii. Nechápu, proč nebyl tento unikátní počin nominován na Magnesii Literu.