Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1185
1185
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Znala jsem pár lidí z brněnské řecké komunity. Ale nikdy mne nenapadlo se hlouběji zamyslet nad tím, kde se tito exotičtí (v dobách socialismu) lidé vzali v Československu. Přišli, protože tam byla válka….Tato kniha mi mnohé osvětlila a autorka navíc osudy řeckých uprchlíků vetkla do velmi čtivé románové podoby plné zajímavých postav a osudů. Myslím, že netušila, když na knize pracovala, jak naléhavé bude téma exulantů v této chvíli… Nechtěně tak člověk hledá paralely s osudy lidí, kteří k nám přichází dnes a donutí ho to, o to více přemýšlet, co znamená opustit domov, zažívat vykořenění, touhu po návratu, která naráží na hranici nechtění tady i tam…
Knížku rozhodně doporučuji k přečtení. Opět jsem se dozvěděla něco nového z naší historie o čem jsem neměla ani ponětí. Moc hezky napsáno,zajímavé osudy a výborný děj.
Upřímně nevím jak tuto knihu hodnotit. Perfektně je zde vykreslená řecká komunita u nás v Československu. Popisuje celou rodinu, komunistickou dobu... ale po půlce mě to už moc nebavilo, nikam to moc nesměřovali, jen byli všichni nespokojení se svým životem a fňukali, že nemají papriky.
Výborné čtení, nikdy jsem se o tuto část historie nezajímala a byl to pro mne velmi silný zážitek. Děkuji za takové autory a za takové knihy. Doporučuji.
“Napadlo ji, že svatba její dcery je vlastně symbolem toho, co Řekové v Československu prožívají. Bezčasí, čekání na něco, o čem začínají pochybovat, že to přijde, ale za každou cenu si to odmítají připustit. Jsou lidmi bez domova. Lidmi, kteří ztratili své životy. Dostali nové domovy, nové životy a musí za ně být vděčni, i když se jim nežije dobře. Jinou možnost nemají.”
Příběh o pětadvaceti tisících řeckých dětí a dospělých, kteří byli nuceni v padesátých letech opustit svou zemi, rodiny, zvyklosti, utéct před občanskou válkou a začít nový život v Československu. Naše země poskytla azyl tisícům dětí bez rodičů, dětem, které pořádně nevěděly kdy a kde se narodily, jak se jmenují rodiče, kteří zůstali v Řecku. Dětem, které se musely učit novému jazyku, smýšlení a zvyklostem. Celá generace Řeků, jejichž domovem nebylo Řecko a domov nikdy pořádně nepocítili v českém pohraničí. Neuměli žít tady, a po dlouhá léta komunismu u nás se nemohli vrátit zpět.
Výborné neokoukané téma řeckých emigrantů v naší zemi za dob komunismu a politiky, o které si mysleli, že se jich netýká, protože jsou Řekové a ne Češi. O těžkých začátcích a kulturních rozdílech.
Opravdu čtivě zpracovaný příběh Sotirie, Kouly, jejich rodin a vztahů od roku 1948, komunismus, změny které přišly s rokem 89 po současnost.
“Oni si nejspíš myslí, že je v Československu spokojená. V podstatě byla, jestli tedy může být spokojený člověk, který se ocitne v úplně cizí zemi, kde lidé málo zpívají, málo tančí a jedí divná jídla.”
Tleskám a doporučuji.
Miluji Řecko a jak jsem byla nadšená, když jsem se tam poprve mohla podívat a potom jsem se tam několikrát vrátila, Řecko mě dokáže stále překvapovat.
A velice mě překvapila tato kniha. Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že v Řecku proběhla občanská válka a tolik řeckých dětí a rodin v té době uteklo do Československa.
Postupně zjišťuji , co vlastně politika po druhé světové válce nevinným lidem, kteří vlastně nevěděli, co se vůbec děje , způsobila. Kniha mi ukázala osudy řeckých uprchlíků u nás. Příběh obsáhne období od roku 1948 až do dneška. Zahrnuje i životy dětí, které se už u nás narodily. Román mi vyrazil dech, naprosto neznámým tématem, svou lidskostí, opravdovostí, věrohodností a čtivostí. Velmi doporučuji. Jsem naprosto nadšená.
A když se zamyslím nad tím, co se děje teď, určitým způsobem se dějiny stále opakují.
Bydlím ve městě kde je velká řecká komunita a některé věci popisované v knize jsem zaznamenala. Řekové to u nás neměli jednoduché, přišli k nám v době, která nepřála ani našim občanům .Pěkně napsaný příběh, který ve mě vyvolal chuť se znovu podívat do Řecka.
Mnoho jsem se dozvěděla o tématu, o kterém jsem do té doby vůbec nic nevěděla. Pěkný literární styl. Příběh se hezky četl, vtahoval do děje a postupně vytahoval další karty se kterými se bude hrát.
Nikdy mě Řecko nelákalo, neměla jsem nutkání se tam jet podívat... teď už asi mám.
Krásně napsané. Něžný a přesto hodně silný příběh. Dojemné, ale ne laciné. Jednotlivé osudy jsou skvěle propletené, autorka to promyslela výborně.
Před více než sedmdesáti lety tisíce řeckých dětí kvůli občanské válce byly nuceny opustit své domovy a dostaly azyl v Československu.
Mezi nimi byly i Sotiria a Koula, dvě holčičky, které se ztratily svým rodičům. Spolu s ostatními dětmi se dostanou do cizí země, o jejíž existenci dříve vůbec nevěděly, učí se úplně cizí jazyk a potkávají neznámé lidi, kteří jim slibují, že se brzy vrátí zpátky do Řecka. Což však nemohou s jistotou vědět. Ne všichni je vítají s otevřenou náručí a tak se jim snaží dát najevo, že do této zemi nepatří. A my tak můžeme sledovat dospívání (nejen) těchto dvou dívek a jejich snahu začlenit se do společnosti, která na ně nebyla úplně připravená.
V některých kapitolách taky máme možnost nahlédnout do života řeckých partyzánů a rodin, které brání svůj domov a byly nuceny poslat své děti pryč do bezpečí. Nebo se naopak dostanou do Československa, kde jim začne úplně nový život, a snaží se přestat myslet na rodnou vesnici.
Je to krásné, autentické a srdcervoucí, navíc skvěle napsané. Od románu se nedá odtrhnout. A i když už fakt musíte dělat něco jiného, tak stejně na ten příběh budete pořád myslet a uvažovat nad tím, jak to dopadne...
Příběh o tom, jak se každý z nás zvládá po svém vypořádat s nepřízní osudu, která vás zavede do země, ke které vás nic nepoutá a která je tolik jiná než země, odkud jste museli utéct, nechat tam všechen svůj majetek, rodinu, sny a plány. Příběh popisuje řecké uprchlíky budující si svůj nový život v socialistickém Československu, kdy se musí přizpůsobit cizí mentalitě, jazykové bariéře, podnebí atd. Většinu času na mě příběh působí depresivně (chápu, že nejde o lehké téma), lidé jsou smutní, trestají se za své činy a zakazují si mít radost. V poslední části knihy, si naše hlavní postavy najdou cestu zpět do Řecka a k sobě samým. Nebylo to špatné, ale valný dojem to ve mě nezanechalo.
Autorce moc děkuji za téma života Řeků v Československu, v mém okolí se stále vyskytují lidé s řeckými jmény, přitom jsem jenom tušila, že se u nás ocitli “po nějaké válce”, žádné podrobnosti jsem nevěděla. Podobně, jako o příběhu Šikmého kostela Karin Lednické, který se rovněž odehrával nedaleko místa, kde žiju, nám nikdo nic neřekl ve škole ani nikde jinde, takže jen víc takových knih! . P.S.: pochopila jsem správně odkaz v podobě vložené textilní záložky na krnovský podnik, kde se podobné vyráběly, a kde dodnes žije početná řecká komunita…?
Po knížce jsem se nadšeně vrhla, Scarlett Wilkovou mám jako novinářku z Mladé Fronty moc ráda a Řecko miluji. Ale byla jsem hodně zklamaná, styl psaní se mi nelíbil, trochu to bylo jakoby opsané od současných úspěšných českých autorek. Některé věty byly dost "šroubovaně" psané a děj nakonec taky nic moc. O řecké občanské válce minimum, zato o hrozné době v komunistickém Československu půl knížky. A dost nesnáším ty přeslazené konce… Ale vidím, že jsem asi jediná, tak se omlouvám za snížení hodnocení.
S řeckými jmény se setkávám v našem regionu už od školy docela často, ale nikdy jsem neuvažovala, co museli tito lidé, nebo spíš jejich rodiče a prarodiče prožít. Jak asi musí být náročné zvyknout si v zemi s úplně jiným jazykem, abecedou, krajinou, životním stylem i zvyky. Jak musí být těžké přijmout, že vás v rodné zemi nechtějí, a když už by pak byla možnost vrátit se zpět, zjistíte, že se realita značně liší od toho, o čem jste tolik let snili. Zajímavá kniha, která se čte skvěle, jen musím upozornit, že po přečtení závěrečné porevoluční části budete mít chuť vyrazit na některý řecký ostrov.
Styl psaní mě vůbec nedokázal vtáhnout do děje, postavy jsou vykreslené povrchně a jejich osud je mi úplně ukradený. Nevyužitý potecinál, škoda. Nedočteno.
Román známé novinářky se zabývá tématem v české literatuře zatím úplně opomíjeným. Popisuje životní osudy mnoha tisíc Řeků, kteří utekli do Československa v padesátých letech. Knížka popisuje dospívání několika dětí, ale též jejich rodičů na pozadí historických událostí od 50. let do současnosti. Knížka se mi velice líbila, bylo tam moc pěkně popsaný rozpor uvnitř rodin, kdy každý vyrůstal na jiném základě. Zároveň autorka neopomíjí ani samotné Řecko a poměrně velká část knihy se odehrává i tam. Po přečtení knížky budete mít určitě chuť se tam vydat. Moc se mi to líbilo.
Knížka, která obletěla sociální sítě a kterou všichni chválili... Popisuje osudy řeckých dětí a rodin, jež se kvůli občanské válce v Řecku dostaly v padesátých letech do Československa a usadily se na severní Moravě... Příběh je vystavěn dobře, sleduje několik linií, které se různě proplétají... Mně ale chybělo trochu sofistikovanější zpracování, trochu umělečtější jazyk, trochu větší psychologický ponor do postav, někdy mi připadalo, jako bych četla školní slohovou práci, některé motivy a stereotypy se opakovaly zbytečně často... Když si vzpomenu na nedávné Samotářky od Barbory Šťastné, které vyšly také v Mottu, oslovily mě více... I tak je ovšem Až uvidíš moře určitě velmi dobrý průměr a mnohé jistě potěší...
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Kniha začíná roku 1948, kdy řecké ženy prchají z hor, mají sebou pouze to, co stihly v rychlosti pobrat a za ruku či na rukou mají své děti, mnohdy úplně maličké. Autorka se zaměřila na tisíce těch, kteří našli útočiště v Československu. Poznáváme Sotiriu, Koulu, Elpidu, Zacharulu a spoustu dalších řeckých dívek, později žen a sledujeme jejich osudy, sledujeme, jak si zvykaly u nás na úplně odlišnou kulturu, podnebí, prostředí, zvyklosti. Samozřejmě zde máme i řecké muže, kteří si však mé sympatie většinou nezískali. A v neposlední řadě zde máme i postavy naše české, respektive československé. A i jejich osudy jsou velmi zajímavé. Kniha zahrnuje velké časové období od roku 1948 až téměř do současnosti, což je opravdu velký časový úsek, na kterém autorka perfektně zachytila nejen vývoj hlavních postav, ale i vývoj v tehdejším Československu, začínáme po válce, přecházíme do totality a končíme ve svobodné zemi. Podklady k této knize jsou založeny na spoustě rozhovorů, které autorka vedla se starými Řeky a jejich potomky, o to cennější kniha je.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.