Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1185
1185
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Hezky stylizovaná kniha, která se dobře četla. Zase jedno téma z historie, zasazené do příběhu. Poslední dobou stále více oceňuji takovéto knihy a spisovatele, kteří zvládli takto bravurně zpracovat vážné téma historických událostí formou čtivou pro dnešního čtenáře, hlavně mladší generace. Ráda jsem se seznámila s událostmi o kterých jsem slyšela pouze okrajově a jistě to nebylo pro tyto lidi lehké, tak jako pro nikoho, kdo musí opustit svoji vlast.
Velice čtivá kniha, poněvadž i starší čtenáři si z tohoto období mnoho nemohou pamatovat, ve školách se o těchto přílivech řeckých utečenců nemluvilo, snad jen v krajích kam byli tito stěhováni. Děti si zvykaly hodně pomalu, smutné bylo popisování o neznalosti tekoucí vody, spaní v posteli a j. I starší obyvatelé si těžko zvykali, nemohli se smířit s jinými stravovacími návyky, oblékáním a se sžíváním s původními obyvateli. Smutná byla postava Kuly, oproti zvídavosti a učenlivostí Sotirie; politizování od těch nejmenších až po ostatní nové obyvatele. My současníci už jenom vzpomínáme na slunečné dny a příjemné koupání, tedy ti, kdož Řecko navštívili.
Vůbec nic jsem o problematice řeckých uprchlíků nevěděla, a tak mě anotace knihy ihned zaujala. Knihu jsem přečetla za dva dny; z díla je patrné, že autorka je novinářka, což při čtení vůbec nevadilo, právě naopak. Zdržela se podrobných popisů postav a scenérií, a to dává čtenáři obrovskou svobodu utvářet si scénář dle sebe. Kniha se velmi dobře četla, nebyly tam žádné nezajímavé části, které by mě byť jen na okamžik nutily knihu odložit. Právě takto podávané historické události nutí čtenáře (nebo alespoň mne) nahlížet do map, kde se která oblast nachází, a po přečtení knihy vyhledávat další informace o této historii řeckých emigrantů, která se stala nedílnou součástí i české historie. Autorka žádnou situaci, kterou popisuje, nijak nehodnotí, prostě ji pouze přednese, a je na čtenáři, jaký názor zaujme. Dle mého je to kniha, která by měla být povinnou četbou (alespoň k maturitě), při které má člověk touhu dozvědět se o tomto období více a více. Moc doporučuji a dávám maximum hvězdiček.
Asi se budu opakovat, ale i pro mě bylo téma opravdu velmi zajímavé, doposud knižně neprobádané. A příběh? Parádní! Moc mě bavilo sledovat hlavní hrdiny v delším časovém horizontu. Stejně tak oceňuji, že je kniha psaná z pohledu téměř všech postav a já tak přesně věděla, jaké byly jejich motivy k nejrůznějším rozhodnutím.
Během čtení mě popisy řeckého prostředí vrátily v myšlenkách zpět k dovoleným, které jsem jako dítě trávila právě na tamních ostrovech a bylo to příjemné vzpomínání.
Knihu opravdu moc doporučuji a předem varuji, že především ke konci hrozí pár odplavených slziček.
Velmi zajímavé téma přílivu řeckých uprchlíků do Československa, dnes už téměř zapomenuté a v literatuře zatím neobjevené (možná jenom mnou... :-))
Kniha je čtivá, charaktery postav uvěřitelné, nejsou to žádní velcí hrdinové a to, že nám při čtení občas lezou na nervy, je důkaz toho, jak věrohodně je autorka zachytila.
Jediná výtka - stálé opakování řečeného. Když už poněkolikáté čtete, že se Češi hrdince Koule smáli kvůli jejímu jménu a že v řečtině se to čte Kúla, že Sotiria nevěděla, že měsíc mění podobu, protože bydlela v paneláku, nebo že si vyčítala, co se stalo Pavlovi, tak je to trochu otravné. Pak mám buď pocit, že si autorka nepamatuje, že už o tom psala, nebo má pochybnosti o paměti čtenáře. Doufám, že to první, což při vydání další knihy může napravit lepší redakční práce. Byla by škoda, aby Scarlett Wilková v psaní knih na podobně zajímavé téma nepokračovala.
Zajímavá kniha.O řeckých uprchlících jsem něco málo věděla, ikdyž mi nikdy nenapadlo o jejich životě víc přemýšlet.
Taky se o historických událostech dozvídáte mnohem více z beletristické tvorby, než kolik jste se toho o dějinách naučili ve škole? Třeba o tom, že Československo po druhé světové válce přijalo tisíce řeckých uprchlíků, jsem se dozvěděla jen díky Až uvidíš moře (respektive manžel říkal, že je o tom zmínka i ve Vyhnání Gerty Schnirch, ale to jsem bohužel v paměti neudržela…). No a fakt, že v mnoha případech šlo o děti bez rodičů, je sám o sobě děsivý… A celé vyprávění se odehrává z 90 % v komunistickém Československu, takže je v tom samozřejmě i trochu temnoty oné doby.
Scarlett Wilková dlouhodobě mapovala osudy řeckých imigrantů pro Paměť národa, a tak má jistě dost jasnou představu o tom, s jakými pocity sem tehdy přicházeli a jak si na tak markantní změnu zvykali. Díky tomu je její vyprávění velmi autentické a sdělné.
Hrozně mě bavilo, jak často hrdinové řešili, že české jídlo je oproti řecké kuchyni bez chuti a že si Češi myslí, že když je někdo z Řecka, žil nutně u moře.
Román ale zdaleka není jen o řeckých uprchlících, je také o rodinných vztazích a nutnosti komunikace, která je pro jejich zdraví a pevnost tak moc důležitá. To je téma, které zdaleka překračuje hranice nějakých národností a stále zůstává v literatuře velmi důležitým a aktuálním tématem.
Co je nutné vypíchnout, to jsou i charaktery postav, protože mezi hlavními hrdiny nenajdete jediného, kdo by byl čistě kladný (i když možná nějaký ten čistě záporný by se našel…). A ač se s mnohými z nich určitě v jistých okamžicích neshodnete, protože mají prostě trochu jiné morální hodnoty a podobně, budete jim do určité míry stále rozumět. Umět tak hezky postihnout motivaci postav, když se dopouštějí něčeho, co se nám protiví, je přitom podle mého vážně umění.
Za mě je to jedno velké doporučení!
Tuto knihu jsem si nechala na lehátko k moři. Klidně plynoucí děj ne moc známé části historie naší země. Potom českých Řeků znám, nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak se do naší vlasti dostali. A zvlášť příhodné je číst toto téma při přílivu dalších před válkou prchajících lidí, kteří ztratili domovy, rodiny i kořeny.
Kniha, jež sleduje osudy řeckých uprchlíků před občanskou válkou, kteří zakotvili v tehdejším Československu. Příběh je vyprávěn hned několika postavami a zabírá prakticky celý jejich život od 50. let až po rok 2018.
Je zvláštní, že se mi kniha líbila i přesto, že žádnou postavu jsem si v příběhu neoblíbila. Povýšená Sotiria, klidná a tichá Koula, neustále si na něco stěžující rodiče Sotirie, nerozhodný Janis nebo oportunistický Pavel si moje sympatie opravdu nezískali. Důvod, proč tak vysoko knihu hodnotím, leží jinde - zejména v samotném tématu příběhu. Žádnou takovou knihu jsem ještě nečetla a bylo zajímavé sledovat život řeckých emigrantů v naší malé zemičce, který pro ně musel být alespoň zpočátku naprosto odlišným, mnohdy až děsivým zážitkem. Každý jedinec se tomuto životu přizpůsoboval rozličně a doba aklimatizace se u jednotlivých postav lišila též - ať už se to týkalo jakéhosi přejímání tamějších zvyků, tradic, jazyka, klimatu či kulinářské oblasti, kde byly mnohokrát zmíněny zejména české knedlíky, které cizincům opravdu moc nechutnají, vzpomeňme si jen na návštěvu paní Clintonové :-D.
Příběh v sobě zahrnuje dobu tvrdé totality, přes pražské jaro, až po změnu politického klimatu a nástup kapitalismu, kdy i mnoho občanů z řecké komunity započíná svou podnikatelskou dráhu a v rámci toho znovu navazují vztahy se svou ztracenou domovinou.
Hlavní postava Sotiria mi ponejvíce připomínala postavu Lily z románu Geniální přítelkyně.
Knihu doporučuji s ohledem na její ne tak hojně zpracovávané téma…byť v některých momentech mi přišlo, že příběh je až moc neuvěřitelný a náhod je v něm opravdu přehršle.
Komentáře martineden nebo Afrodedek to řekly za mě, děkuju.
Odmala jsem kolem sebe měla děti se jmény jako Rita Michailidu (a nikdo jí ani její mamince přechylování -ová nevnucoval), dnes bydlím ve městě, kde mnoho lidí má příjmení typu Joanidis, takže naše řecké spoluobčany vnímám už dlouhý čas. A musím románu přiznat, že podrobnou historii jejich příchodu do naší země, resp. jejich útěku z vlasti jsem v této knize vlastně slyšela poprvé. Takže tohle především na knize oceňuju.
Méně nadšená už jsem ze způsobu vyprávění a z chování jednotlivých postav. Četlo se to snadno, děj i čas plyne bez zbytečného zdržování, ale i bez velkých překvapení; možná právě to je ta "chyba". Nic mě nenutilo zastavit se, vracet se v ději, přemýšlet o přečteném. Ani postavy mi nepřirostly k srdci, Sotiria nemastná neslaná . . .
Napadá mě srovnání s knihou Zuzanin dech - to je přece podobný příběh, takový "referát na téma život v naší republice v uplynulých 60 (70, 80) letech". Ale při jeho čtení jsem byla fascinovaná samotným pojetím, stylem vyprávění, vyjadřováním. Každá z postav byla pro mne výrazná a jedinečná. Tady jsem po celou dobu zůstávala odtažitým a nezúčastněným pozorovatelem.
Takže knihu beru jako zdroj zajímavých informací, ale rozhodně ji nepovažuju za uhrančivou četbu.
Velmi čtivá sága, od knížky se nedalo odejít, obě hrdinky se mi dostaly pod kůži a musela jsem o nich a jejich životech přemýšlet. Mám v románech ráda, když sleduju osudy postav od dětství až po stáří.
Velmi krásná, místy až dojemná knížka. Čtení jsem si užívala od začátku do konce a s příběhy jednotlivých hrdinů jsem velmi sympatizovala. Byly zde momenty, kdy jsem se vyloženě bála, aby se příběh nezvrtl ještě více. Kniha měla dokonce i dobrý konec, což beru jako velké plus, protože jsem to neočekávala.
Historie , která se dotýká každého z nás, jen o ní nevíme.
Okupace Řecka, nucený odchod obyvatel, odjezd dětí, sirotků vlakem neznámo kam.
Mnoho z nich se naučilo jazyk a zůstali, protože mezitím si vlast oblíbili. Někteří se chtěli vrátit, ale už bylo pozdě...
(SPOILER) Krásné! Před hodinou jsem dočetla a nemůžu o knížce přestat přemýšlet. Zajímavé téma, čtivé, moc jsem si čtení užila. Proto odpouštím i tak trochu neuvěřitelnou proměnu Sortirie v řeckou vlastenku, jak už napsal někdo přede mnou. Já jsem si happy end přála, takže pět hvězd.
Krásně a citlivě zpracovaný kus historie, o kterém toho moc nevíme. V padesátých letech přijalo Československo tisíce řeckých uprchlíků, příběh o pár z nich, o nás, jakožto těch 'ne/přijímajících', o různých podobách lásky, různých kulturách, o komunismu, válce, víře, o snaze o pochopení a vysvětlení, o přátelství a odpuštění. Moc se mi líbila, hodně mi připomínala Geniální přítelkyni, ale byla méně hutná a přístupnější. Doporučuju. Jak řekla Alena Mornštajnová: „Kniha Scarlett Wilkové vypovídá o minulosti řecké komunity u nás i o nedávné historii Řecka samotného víc než všechny učebnice dějepisu dohromady. Příběhy se vpijí do paměti a žádný čtenář se už na lidi, kteří museli opustit své domovy a hledat novou vlast, nebude dívat stejně.“ Téma více než aktuální.
Výborné téma. Osudy řeckých uprchlíků podané v románové podobě - to je velmi nosné a záslužné. Ale vůbec se mi nelíbil styl, hlavní postavy byly jako z telenovely bez vykreslení psychologie postav. Z povrchní hlavní ženské postavy se stává najednou uvědomělá ctitelka tradic, vše se propojuje a pohádky je konec.
Přečíst si tuhle knížku právě teď, v době kdy k nám přichází velké množství ukrajinských uprchlíků, je dost zajímavé. Asi se nikdy nemůžeme vžít do kůže těch, kteří musí opustit své domovy a svou zemi kvůli válce, ale díky příběhu malé Sotirie, její kamarádky Kouly a dalších řeckých uprchlíků si můžeme alespoň trochu představit, jak těžké to je. Sotiria opustí Řecko jako malá holčička a knížka ji provází po mnoho let, až se jí podaří vrátit se do Řecka. Žít v komunistické Československu má pro Řeky mnoho výhod a nevýhod. Denně se radují z toho, že mají kde bydlet, ale trápí tím, z čeho musí vařit. Jsou vděční, že jim někdo možnost začít nový život v míru, ale po čase někteří zjistí, že ideální život to rozhodně není. Sotiria putuje z dětského domova zpět do své rodiny a její kamarádka Koula se tak nějak sveze s ní. Jejich životy jsou spojené po celou dobu, i když jsou obě dospělé a jejich přátelství naruší muži a praktiky STB. Knížku jsem přečetla jedním dechem a teď fakt toužím vidět moře. To řecké...
Až uvidíš moře je krásná knížka a ve světle událostí poslední doby a přílivu uprchlíků ji budete vnímat jinak než byste ji vnímali třeba minulý rok.
S vlnou emigrantů z Řecka přichází desetiletá Sotiria, která neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. A kolem ní se rozvíjí celý příběh nejen její rodiny.
Ta podobnost s uprchlíky, jak vnímáme ze zpráv i na vlastní kůži teď, je neskutečná. Autorce se podařil hezky zpracovat i vhled do jejich duše a do toho, co prožívají.
Jsem přesvědčená, že by vás kniha určitě neměla minout. Já při dočtení slzela a věřím, že nezklame ani vás. Za mě je to to nejlepší, co jsem letos zatím četla.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Moc hezká kniha o minulosti naší země. O dětech z Řecka jsem něco málo slyšela díky dvojici Martha a Tena. Kniha mi události přiblížila a celý příběh mě vzal za srdce.