Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1185
1185
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Tak klobouček!!! :-). . Tohle se četlo samo! S lehkostí vám pod stránkami vystupují příběhy lidí jako film. . . jeden vystoupí na povrh, pak se schová, vypráví se další. . . nědy se něco naznačí, aby se objevilo pozdějc. . .. . Lidské osudy se tu odehrávají od čtyřicátých až do roku 2018. ., . . .fakt dobrý! Na začátku to tak klouže po hladině a pak se dostanete do hloubky povah lidí. Tohle je kniha 10 v1. . čtivá, poučná, historická, moudrá, lidská snad i oddechová, milá, realistická, je to kniha o kořenech, vazbě k rodné zemy, o tom, že geny jsou geny :-). . . .PS. a chci teď taky moře!!! :-)
Četlo se to moc hezky, zase jsem se dozvěděla něco nového, pro mě v historii ČR do bližších podrobností neznámého. Jen ten konec byl pro mě neuvěřitelný. Proto 1 hvězda dolů.
Absolutní nadšení, zajímavé téma...pro mne zatím nejlepší kniha za tento rok.
Je zde mnoho komentářů k této skvěle napsané knize, tak se nebudu opakovat. Snad jen taky přidám doporučení k přečtení, protože určitě stojí za to!
Hodnotila bych i větším počtem hvězd, ale nejde to. Skvělá kniha, skvěle napsaná, ani chvíli jsem se nenudila. Měla jsem řecké spolužáky a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že žijí zrovna u nás. Kniha mi mnohé objasnila, za což autorce děkuji. Určitě doporučuji přečíst.
Krásný a velmi silný příběh, ke konci jsem byla dojatá. Vypráví nám o osudech Řeků, prchajících před válkou. O tom, jak bylo těžké začlenit se v cizí zemi, ale i o hrdosti a lásce k zemi rodné. Neumím si vůbec představit, jaké to muselo být pro ty děti, natož, pokud se najednou ocitly úplně samotné, bez pomoci a lásky rodiny, příbuzných, jediných lidí, které do té doby znaly. Autorka celou knihu napsala velmi čtivě, zaujala od samého začátku. A já jí děkuji, nejen za to, že jsem se dozvěděla něco více o historii i mé milované země, Řeků si teď vážím ještě o to víc, ale i za ten "jiný" pohled, o kterém vlastně spousta z nás, neměla ani tušení. Za mě nejkrásnější kniha tohoto léta a určitě DOPORUČUJI.
Krásný příběh řeckých dětí až po jejich stáří. Nedovedu si vůbec představit, co všechno musely tak malé děti zažít. Našly u nás druhý domov, ale srdce je pořád táhlo do Řecka. Jsem ráda, že jsem knihu objevila a doporučuju ji k přečtení.
Při čtení jsem si vybavila své mládí, kdy jsem se stýkala s mladými Řeky, narozenými již v naší zemi. Studovala jsem s Řekyní, která mě s nimi seznámila a dokonce jsem měla tu čest navštívit jejich komunitu na severu Moravy. Později jsem s Řeky i pracovala, někteří mohli později svou vlast navštívit a pak tam i natrvalo odjeli. Moc ráda jsem si to vše připomněla a doporučuji k přečtení, protože knihy o komunitě Řeků u nás asi vydávány nebyly.
Krásný příběh, smekám před paní autorkou a doufám, že se můžeme těšit na další její knihu.
Kniha je skvěle napsaná, takže se i velice dobře četla. Téma je neotřelé, zajímavé, odehrávající se převážně u nás, takže v nám známém prostředí.
Ovšem - a teď je to pouze můj subjektivní pocit. Převážná část knihy na mně působila dost ponuře a nedokážu se tedy vyjádřit, že se jedná o nádhernou ságu. Příběh začíná v době, kterou jsem sice naštěstí nezažila, ale cítím z ní dobu temna, nesvobody a strachu. Žít v ní, muselo být otřesné.
V každém případě knihu považuji za skvělou sondu do osudů lidí, o kterých málo víme a obrázek doby, tak, jak šel čas.
Takže i když pro mne temnější, ale v každém případě velice zajímavá kniha, kterou doporučuji.
Jedná se o nádhernou rodinnou ságu začínající v Československu 50. let a pokračující až k roku 2000. Hlavními hrdiny je ale místní řecká komunita. Jejich řečství je ovlivňuje pouze v tom, že se nechtějí aktivně plést do politických problémů Čechoslováků. Jinak se od nás ničím neliší. Zvláště ta nejmladší generace, která si Řecko nemohla pamatovat. K tomu bych dodala, že když si odmyslíme, že se jedná o Řeky, tak nám autorka předkládá nádherný příběh ve stylu Mornštajnové nebo Lednické.
Osobně jsem si z této knížky odnesla detaily - třeba jak řecké babky tráví dopoledne v moři a klábosí mezi sebou. Nebo jak si Češi všimnou vývodu z klimatizace zamaskovaného květinou. A především mi tato kniha objasnila konflikt, kvůli kterému u nás našlo domov mnoho Řeků.
Jsem dítě ze západu Čech a nikdy jsem se nepotkala s dětmi řeckého původu. Proto mne překvapilo, že je tu taková velká komunita.
Autorka skvěle vylíčila růst a vývoj jednotlivých postav, takovým reportážním způsobem, bez hodnocení. To nechala na nás čtenářích. Dlouhé časové období ukázalo, jak se tito vyhnanci sžívali se svým novým domovem, radost z určitého, pro ně dosud nevídaného blahobytu, jež se mísila se steskem po domově. Jak oni jako cizinci vnímali a reagovali na politické změny, které obracely životy vzhůru nohama i našincům. Zajímavé byly i vsuvky vedlejších postav, které objasnily některé záhady.
Sama jsem prožila tři dekády v cizině, vím tedy jaké to je být daleko od domova, co trápí českou komunitu (pochopitelně spolu se slovenskou, v dálce jsme zůstali jednou rodinou). Pochopitelně po mnoha letech k tomu patří i pocit vykořenění - "A my už tam taky nepatříme. Nejhorší na tom je, že nepatříme nikam."
Skvělá, čtivě napsaná kniha se silným neotřelým tématem. Začnete číst a nemůžete přestat. Milujeme Řecko, jeho jídlo, barvy, moře, osobitost a kulturu, ale co víme o řeckých uprchlících z občanské války, pro které se stalo Československo druhým domovem? Autorka, která je pevně ukotvená v řecké komunitě, dokázala přesvědčivě propojit lidské osudy s historickým kontextem, aniž by musela sklouznout do banálního sentimentu nebo mentorování. A co je podstatné, ve své knize nechala kus srdce. Mimochodem výborně zpracovaná obálka...
Autorka na sto procent využila vzpomínek a vyprávění Řeků a jejich potomků, kteří přišli do Československa v roce 1948 a zapojili se do projektu Paměti národa Post Bellum, a napsala jedinečnou knihu mapující život jedné řecké rodiny od roku 1948 do roku 2018. Sledujeme příběh desetileté Sotirie, která přežije bombardování vesnice, její dětství a dospívání v českých dětských domovech, její kamarádky Kouly, ztracených rodičů Miltiada a Elpidy, manžela Janise, dcery Anny. Ačkoliv svůj nový domov našli na severní Moravě a v Ostravě, stále touží po návratu do své vesničky v řeckých horách. Když se jim po mnoha desetiletí jejich přání splní, zažijí zklamání, jejich návrat je nežádoucí a veškeré doklady jejich existence jsou vymazány (vytrhány stránky z matrik). Příběh dává čtenářům naději, že na každého čeká štěstí jako na Sotirii, která ho v pozdním věku nalezne na ostrově Kefalonia.
Velmi zajimave tema, do knihy se clovek hodne rychle zacte.. (a zvlast nasinec, zijici v cizine, v ni najde i radu paralel). Ovsem vytkla bych autorce malou propracovanost postav, misty vse pusobilo ponekud uspechane a nedotazene, mozna by nebylo od veci s vydanim knizky pockat, nechat to ulezet a pozdeji s cistou hlavou upravit. Dost mi vadil zejmena banalni zaver, srdce ctenarovo sice podvedome po happyendech touzi, ale realny zivot byva o poznani tvrdsi.
Smekám před autorkou, která na tak málo stránkách řekla čtenáři vše, co mělo být řečeno. Provedla mě myšlenkama postav, popsala jejich důvody počítánání a jejich náhled na věc, jejich myšlenky a přitom řekla tak akorát. Ani málo, ani moc. Příbě plynum a bylo možné sledovat vývoj postav právě kvůli delšímu časovému horizontu. Líbil se mi střet kultur, přístupu ke všemu řeckému i setkání tváří v tvář realitě. Opravdu skvělé, jedna z nejlepších knih, co jsem měla možnost číst.
Nemůžu dát třeba 8 hvězd? Pět je totiž málo! Perfektní příběh, neskutečně zajímavý (já o tom, že k nám přišlo tolik řeckých uprchlíků nevěděla vůbec nic), úžasně napsaný. Osudy několika řeckých rodin zaznamenané od šílených padesátých let do současnosti. Zpočátku byla atmosféra tísnivá, smutná a tak nějak bezútěšná. Jako doba, ve které se děj odehrával. Pak se ale po revoluci začala atmosféra měnit a posledních 50 stran jsem četla s mokrýma očima. Naprosto dojatá, plná emocí a pocitu čisté krásy, která mě naplňovala až do poslední věty. Ta kniha je tak nádherná! Hned si ji kupte nebo půjčte a pusťte se do čtení.
Naprosto úžasná kniha. Vůbec jsem netušila, že v Řecku proběhla občanská válka, natož že sem ve 40. letech dorazilo tolik tamních obyvatel. Nejenže mi tedy kniha rozšířila historické znalosti o poměrech na Balkáně v poválečné době, ale nabídla také silný příběh jedné rodiny a jejich blízkých. I s odstupem několika dnů po dočtení jsem jí plna a budu ráda doporučovat všem známým k přečtení.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
V roce 1948 přijalo Československo tisíce řeckých uprchlíků, kteří utekli ze své vlasti zmítané občanskou válkou. My sledujeme osudy této řecké komunity v Československu na příběhu dívenky (později ženy) jménem Sotiria a její rodiny. Příběh běží od roku 1948 až do roku 2008, resp. 2018.
Jsem vždy trochu skeptická ke knihám, které obletí sociální sítě, kde je influenceři chválí, ale tohle bylo fajn čtení. Je to nenáročné, ale ne pitomé, hezky to plyne. Někdo tuhle knížku přirovnal k seriálu Vyprávěj. To sedí.