Sofía Segovia

mexická, 1965

Nová kniha

Jantarové slzy

Jantarové slzy - Sofía Segovia

Historický román o naději a dvou pruských rodinách zatažených do válečné vřavy. Prusko roku 1945, válka zuří nebezpečně blízko a postupující sovětská armáda r... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Šepot včel Šepot včel

Aniž bych knihu znala, slyšela o ní, měla nějakou referenci.. Prostě po mně šáhla! Ona po mně, ne já po ní. Našla si mě.. Bylo to neskutečně poutavé, intenzivní, hluboké, napínavé, dojemné a uklidňující.. A díky interpretům audioknihy opravdu uvěřitelné. A ta hudba? Jeden z nejlepších hudebních podkladů, jaké jsem kdy slyšela! Skvost :-)... celý text
helusa2


Jantarové slzy Jantarové slzy

Mně autorka nevyhovuje, už u předchozí knihy jsem neměla dobrý pocit ze čtení a tady je to ještě horší. Prvních sto stran se plácáme v nějakých cyklech nebo spíš spirále v době těsně před válkou, z pohledu vícero rodin/osob poskakujeme v čase mírně vpřed a zase vzad, přitom se ale stejně nic moc nedozvíme o té době ve Východním Prusku, ani později po záboru Polska. Místo děje zajímavé jistě je, ale prostě mi autorka nezprostředkuje skutečnost, jen tak nějak mlhavě krouží kolem. Dál jsem to pak už prolétla s tím, že bude zajímavé, jak se nakonec hlavní hrdinové v reálu dostali až do Mexika. Ale tato pasáž tam už není, pouze je tato skutečnost míněna v doslovu, a to je škoda.... celý text
soukroma


Šepot včel Šepot včel

“Život nikdy nenabízí záruky, a ať si člověk spřádá plány, jaké chce, události, které nemá pod kontrolou, mohou všechno rázem změnit. Je to krásný rodinný příběh plný emocí, který mě bavil od začátku do konce. Sledujeme osudy především manželů Moralesovych, jejich syna Francisca a Simonopia, jejich myšlenkové pochody a jejich úspěchy i neúspěchy, ale silné pouto, které mezi nimi je. Ostatním není věnováno tolik prostoru, ale to vůbec nevadí. Jsem z knihy nadšena, především konec byl pro mě velmi silný čtenářský zážitek.... celý text
cornetka



Šepot včel Šepot včel

Román z doby mexické revoluce prostoupený závojem magického realismu přináší pozoruhodný příběh Francisca a Beatriz Moralesových, statkářské rodiny v časech pozemkové reformy. Pozoruhodný nejenom silou jejich osobností a ducha, ale i díky za zvláštních okolností nalezenému, znetvořenému chlapci, jehož celé tělíčko pokrývají včely a chrání ho před mrazem. A nejen před mrazem... Velmi dobře zvolený základ pro román přibližující čtenáři jednu část mexické historie zatížené nejenom válkou, ale třeba španělskou chřipkou. Obsahu z mého pohledu však škodí zvolená forma a styl. Charaktery postav jsou jednoznačné a popisy všeho (osob i jejich konání) pak úmorné. Čtenáři je nesčetněkrát různými příměry vysvětlován každý jeden jednoduchý jev a při četbě popisu čehokoliv je zahlcován nekončící kaskádou osobitých dramatických výrazů. „Jak se šepot snažil provrtat si průchod k jeho sluchu, Simonopio znovu porozuměl jazyku, který musel dočasně zapomenout, aby dal odpočinout éteru své mysli, rébusu svého srdce, tekutině svých kostí, semeni svých očí, srdci svého sluchu, filtru svého čichu, pergamenu své kůže.“ Jako by se autorka nemohla rozhodnout, který příměr použít. Nebo se nepochlubit, jak rozsáhlou má svou imaginaci a slovní zásobu. Autorka nadto sklouzává do patosu, který tento jinak silný příběh sráží do hlubin zmíněného verbálního exhibicionismu. Málem jsem v mnoha momentech knihu nedočetla, jak mě iritoval autorčin styl, stejně jako zarputilá snaha vyjevit podstatu třeba i jen namazaného chleba (potřeba jíst, potřeba péče o rodinu, role pečující matky, význam pro dobře živené děti atd atd... to pouze k chlebu). Nikoliv, toto téma v knize nenajdete, ale spoustu, spoustu jiných tímto způsobem uchopených. I závěr byl tak rozvleklý, že samotná idea konce knihy i života rozbředla. Knihu jsem dočetla jenom díky silnému příběhu, zejména pak díky postavě Simonopia.... celý text
Rihatama


Jantarové slzy Jantarové slzy

Doporučuji k přečtení - za mě s tímto žánrem nejlepší, co jsem v poslední době přečetla.
Ivetaa