Eowyn Ivey

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1973

Populární knihy

Krajina ledu
Krajina ledu
Dcera sněhu
Dcera sněhu

Nové komentáře u autorových knih

Dcera sněhu Dcera sněhu

„Když jeden sáhne po … po třeba odeonovkách … po téhle knížce, tak doufám že se jako já nezklame. Dostal jsem od přátel k narozeninám, s tím že je to jejich srdcovka. Pro mne nebude, ale knížka je to pěkná. Život na krutém severu, život splněných přání, tak trochu vysněný život za kterej se musí bojovat. A oukej, je to trochu předvídatelný, ale je to milé čtení a člověk projednou čte jenom příběh dvou lidí a nikdo jinej mu tam nevadí, nevaří zlo, nikdo nikomu neubližuje … prostě klidný čtení ze zamrzlého prostředí“... celý text
— BratrO

Dcera sněhu Dcera sněhu

„Nesmírně příjemná záležitost. Na jednu stranu může působit jako oddechovka.Klame tělem:) Na druhou,až dosti drsná storka ze studeného divokého severu. Stačí si představit a vžít se do postav,nálada aljašská trudomyslná (to je tak,když nemáte sebou míč) zásoby docházejí,dřevo mokrý,co ted s námi bude ? Pomalu plynoucí a přesto dobře čtecí,neuspávající :) melancholicky svěží,všeobecně velmi příjemná. O láskách a touhách.O vzpomínkách i pocitech o to laskavějších,tak jako tenkrát,když byl ve vzduchu cítit brzký příchod první sněhové nadílky. Ten příběh jen tak z mysli nevyvane,podobně jako vítr neschová stopy po tajemném přízraku holčičky. Když jsou někde lidé osamoceni,lehce mohou propadnout různým představám,snům,zjevením,klamům,viděním,legendách dávných věků. Zpočátku kapánek možná mysteriozní až magicky realistické.Vše je vysvětleno dosti uvěřitelně a jemně šmrncnuto tehdejšími představami lidí žijících daleko od měst v souladu z přírodou a osamoceni divočině. Samota vs. útěk z civilizace,nechává vzpomenout třeba na filmového Jeremiah Johnsona. Někdy tísnivý a vlivem prostředí i docela vkusně mrazivý sněhobílý příběh. Hlavně o lásce k člověku,zamilovanosti,ztrátě i pohlcení přírodou s pokorou i posvátnou úctou k živému přírodnímu cyklu. Ne příliš až tak dramaticky vyhrocené,ale o to více podmanivé vyprávění.Bez přehnaných výstřelů,hrůz a podobně jiných berliček. Myšlenkově i dějově hluboké rozjímání.V takové vánici,to vás teprve napadají prapodivné věci. Není na škodu někdy zklidnit,nechat se unášet větrem a nebo jen si tak plout na vlnách stránek,třebas právě s dcerou sněhu. Ztracená holčička s její průvodkyní liškou stojí za přečtení i pohlcení zároven.“... celý text
— opic 12

Dcera sněhu Dcera sněhu

„Na knihu jsem se těšil, ale příběh je jako padající sníh. Pozvolně přikryje všechno pod bílou duchnu, až člověka unaví ke spánku.“
— aydam

Dcera sněhu Dcera sněhu

„Mrzí mě to, ale na rozdíl od mnoha komentářů já nadšení z této knížky nesdílím. Možná nedokážu najít konkrétní důvody, ale po dočtení cítím jakousi pachuť, jako bych byla podvedená. Přijde mi, jako by autorka nevěděla, o čem to chce napsat a v jakém žánru. To, o čem píše anotace (pohádkovost, možná magický realismus) je jen kus knížky (a je opravdu nádherný). Jenže pak člověk dostane ránu mezi oči, že nene, to všechno je reálné, drsně lidské a vysvětlitelné, a pak zase nene, hleďme na ta kouzla - atd., několikrát dokola. V reálných kusech mi překážela pohádková prvoplánovost a ne-uvěřitelnost postav a jejich vývoje. Z pohádky a reálu udělala autorka roládu a několikrát nás nachytá, že to je přeci reálno a pak zas, že to přeci není reálno – jako by si pohrávala s čtenářovou důvěřivostí a vždycky z něj udělala hlupáka, že jí na to zase skočil. Pro mě to přelévání mezi nimi pohádkou a reálnem tam a zase zpátky nefungovalo, nedrželo to pohromadě. Tohle tančení mezi žánry a tahání čtenáře za nos chce mistrovskou lehkost a eleganci, aby se čtenář zasmál sám sobě, což se tady podle mne nepovedlo. Jako by autorka chtěla zvládnout víc, než na co stačí. Asi si radši najdu a přečtu onu starou ruskou pohádku o Sněguročce.“... celý text
— meluzena

Dcera sněhu Dcera sněhu

„Úžasná knížka! Pro mě nejhezčí kniha, jakou jsem četla.“
— jitka9251

Přejít na knížky autora