Alexandre Dumas, st.

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1802 - 1870

Nová kniha

Dáma z Monsoreau (II)

Dáma z Monsoreau (II) - Alexandre Dumas, st.

Dobrodružný milostný román z konce 16. století se odehrává ve Francii v době politických sporů mezi Jindřichem III. a vévodou z Anjou. Pařížské ulice jsou mí... detail knihy

Populární knihy

/ všech 223 knih
Tři mušketýři
Tři mušketýři
Tři mušketýři po dvaceti letech
Tři mušketýři po dvaceti letech
Robin Hood
Robin Hood
Královna Margot
Královna Margot

Nové komentáře u autorových knih

Tři mušketýři I. díl Tři mušketýři I. díl

„Co napsat ke knize, jejíž děj díky mnoha různým zpracováním, musí znát úplně každý, včetně zapřísáhlých nečtenářů. Když zadám do Google rok 1844, ukáže se v tomto roce nejvýznamnější událostí, odeslání prvního telegramu. Ale hned na druhém místě je uvedeno, že pan Dumas starší, vydal první díl románu Tři mušketýři. Skutečně málo která kniha nachází takový ohlas, tolik let po svém vydání. Mě nejvíc bavily dialogy, které nepostrádají důvtip a notnou dávku humoru. Příběh je lehce povrchní, má jednu dějovou linku, která sleduje osudy chrabrého D'Artagnana. Tři mušketýři jsou oproti filmovému zpracování, vlastně popsáni jako takoví ochlastové a povaleči. To mi trošku vadilo a proto považuji filmová zpracování za vydařenější. Audioknihu načetl pan Jaroslav Plesl. To jak dokáže měnit barvu hlasu, dělá z poslechu opravdu velký zážitek.“... celý text
— soupik2012

Hrabě Monte Cristo Hrabě Monte Cristo

„Audio ČRo: Velice příjemné setkání. Asi dost osekané, ale v rámci rozhlasové hry to zpracování bylo úžasné.“
— Kopta

Hrabě Monte Christo Hrabě Monte Christo

„První polovina za 5*, druhá tak za 1-2*, dohromady tedy 3. Pokud si chcete knihu užít a pamatovat z ní to nejlepší, přestaňte číst po první části... V té je totiž všechno - příběh velké zrady, přátelství, vytrvalosti a také především pomsty. Edmond Dantes se vydává na epickou cestu pomstít ztracená léta života i ztrátu své lásky a využívá obrovského pokladu k tomu, aby důmyslným způsobem všem aktérům vrátil jejich činy i s úroky. Ale druhá polovina je naprosto absurdní... Nesmyslný přesun hlavního hrdiny do Ameriky, jeho intriky, která pozbývají jakékoliv logiky a obecně převládající pocit, že se Dumas jen neúspěšné snažil navázat na předchozí podařenou část. Je to jenom natahování a druhá část nepřinese vůbec nic - nedává smysl, není zajímavá a chybí jakékoliv sdělení.“... celý text
— ondra295

Gróf Monte Christo Gróf Monte Christo

„Stručné hodnotenie: S Montecristom, aj keď to je láska z detských čias, mám určité problémy a rozhodujem sa ako sa s ním vysporiadať. Stále ho považujem za skvelú dobrodružnú literatúru pre mladších čitateľov a rád sa k nej vraciam, keď mám chuť na niečo ľahšie. Ale boli tam aj momenty, a nebolo ich málo, ktoré ma iritovali. Osobne by som román rozdelil na tri tretiny, pričom prvé dve tretiny sú výborné. Tretiu tretinu knihy akoby po smrti spisovateľa chytil do rúk nejaký druhotriedny spisovateľ a pokúšal sa ju dokončiť. Považujem to za obraz dobových konvencií, do ktorých sa Dumas pokúsil svoje rozprávanie nasilu vpasovať. Dlhší komentár, alebo čitateľský denník: Prvá tretina románu bola azda najlepšia. Výborne sa tam prepájali fiktívne a reálne udalosti - Dumasova silná stránka -, udalosti v Marseille predchádzajúce uväzneniu boli ľudsky mimoriadne dramatické, kapitoly v pevnosti If a následne i snaha Montecrista odmeniť ľudí, ktorí stáli po boku jeho otca, boli naozaj silné, pretože sa na nich ilustrovalo postupné dozrievanie a porozumenie Edmunda pre celý ústredný zlom v jeho živote. Bol tam skrátka veľmi silný vývoj postavy i udalostí. Navyše, mali sme tu viac informácii o svete ako Dantes a tak ma bavilo sledovať ako si to napokon celé dohromady poskladá a ako sa to vyvinie. Druhá tretina obrátila optiku. Zrazu to bol tajomný Montecristo, Lord Ruthven, ktorý držal pevne v rukách všetky informácie, a nielen ostatné postavy, ale ani ja sám som netušil, ako sa všetky situácie vyvinú, čo Montecristo plánuje, resp. skôr ako sa vlastne pomstí a hlavne - aký teraz vlastne je. To bol takisto výborný ťah, pretože akonáhle sa začali niektoré nitky vyjasňovať, odhaľovala sa v nich Montecristova genialita a jeho informačná nadvláda, čo ma ako čitateľa vždy dráždi. V tomto ohľade bol teda fascinujúci najmä proces prípravy pôdy pre pomstu a užívanie si samotného odhaľovania informácií, o ktorých som netušil ja a ani ostatné postavy. Dôvodom bolo predovšetkým to, že optiku akoby prebrali ostatné postavy - Franz, Albert, Villefort - a my sme si tak obraz Montecrista skladali do mozaiky z úlomkov informácií ostatných. Lenže potom prišla nešťastná tretia tretina knihy, v ktorej opäť chytil opraty do rúk Montecristo a jeho hľadisko. Zrazu som začal chápať súvislosti, Montecristo sa nevyvíjal (však mal len jeden životný cieľ) a román - v situácii kedy mal byť najsilnejší - začal len plynúť k nevyhnutnému koncu. Chvíľu sa pritom zdalo, že príbeh naberie nečakaný obrat (rozhovor s Mercedes a súboj s Albertom) alebo, že Montecristo zažije na záver akýsi zlom a zmenu chápania seba i vlastnej pomsty, ale aj to bolo zahnané do kúta ako niečo neodôvodnené. Predovšetkým sa však z Montecrista začal stávať poloboh. Všetko je ušľachtilé, všetko na ňom je krásne, je najlepší šermiar, strelec, lekár, chemik, najbohatší človek atď. atp, a kniha i sám Montecristo sa až príliš začali štylizovať do dokonalej, božskej, otcovskej role, pričom omnoho viac mu slušala rola tajomného ťahača nitiek, ktorý sa skôr pohybuje na hranici medzi dobrom a zlom a často nehľadí na následky. Veď, koniec-koncov, ten Montecristo bol až príliš ľudský. O čo viac by tretej časti slušala nejaká nová optika - napríklad optika vyšetrovateľa, ktorý zaznamenáva vyústenie a záhadné úmrtia v záverečnej správe a udržiava a posilňuje tým grófovu tajomnosť a predstavuje ho priam ako záporáka - skutočného boha pomsty, ktorý vie viac ako my všetci ostatní a o udalostiach sa dozvedáme len tušene a náznakovo(napríklad, že vyšetrovateľ odhalil tajnú chodbu medzi domami, alebo že po rokoch náhodou zahliadol Valentínu s Morrelom na nejakom mieste). Ale viem, to už sa hrám na dramaturga. Avšak zvolený záver nevyhnutne musel vyústiť do redundancie a statickosti (chýbal tu vývoj, sebaodhalenie Dantesa pred záporákmi bolo vždy také isté). I samotné vyústenie v podobe lásky k Haydée, sa k temnote predchádzajúcich častí nehodilo a doslova smrdelo konvenciou a násilím uskutočneným na rozprávaní. Lord Ruthven mal skrátka zostať sám, potenciálne výčitky svedomia a jeho minulosť ho mali hnať k inému koncu a Boh, o ktorom sa tu hovorí, ho mal hnať k zodpovednosti. Brutalita jeho pomsty, napríklad voči Villefortovi, bola až extrémna a zosmiešnila všetky Montecristove vznešené reči - vo výsledku to nie je žiadny Boh, len pomstychtivý, emocionálne zakrpatený fanatik, ktorý sa z neznámych príčin stal miláčikom Bohov. Škoda, preškoda, partia bola rozohraná dobre.“... celý text
— Macvosik

Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání) Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)

„První třetina byla úžasná, úplně jsem začal nenávidět Danglarse aspol., pak následovala Dantesova proměna a už jsem se do čtení jen více a více nutil. Škoda, že chybí popis jeho postupné proměny, mezi záchrannou firmy Morrel a Římem, která měla trvat 8 let, během kterých se z Dantese stal Monte Cristo. Během tohoto období si pořizoval i kompro, což by možná bylo zajímavější než pomsta v Paříži. Na druhou stranu je na konci celkem slušná pointa ve stylu pro jedno kvítí slunce nesvítí.“... celý text
— JiříŠkorpík

Přejít na knížky autora