Zahrada přehled
Petra Dvořáková
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zahrada. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (466)
Šokovalo mě téma, ale zpracování je fantastické. Je to vysvětlené tak citlivě, opatrně a pochopitelně a přitom čtivě. Chápala jsem obě zúčastněné strany konfliktu a Jaroslava mi bylo i líto, což mě samotnou překvapilo.
Související novinky (8)
Čtenářská výzva 2023 v číslech
02.01.2024
100 nejčtenějších knih roku 2023
27.12.2023
50 nejčtenějších knih letošních prázdnin
01.09.2023
Více souvisejících novinek je uloženo v archivu.
Citáty z knihy (5)
„Občas mám pocit, že čím víc má člověk ráj na dosah, tím víc do něj spěchá.“
„Nechci ztratit nic z tohohle okamžiku, chci v něm jen být a přeju si, aby trval věčně.“
„A teď toužím znovu nic nevědět a neznat, žít bez toho příšerného vědomí světa tam daleko, uvíznout navždycky v průzračném bytí ztraceného dětství.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Zahrada v seznamech
v Právě čtených | 23x |
v Přečtených | 2 291x |
ve Čtenářské výzvě | 752x |
v Doporučených | 90x |
v Knihotéce | 298x |
v Chystám se číst | 761x |
v Chci si koupit | 172x |
v dalších seznamech | 14x |
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Po přečtení dvou knih od Dvořákové bych byla neměla čekat pozitivně naladěnou knihu... Světy jsou různé. Svět naplněný radostí, jiný pak bolestí. Je jasné, do kterého světa nás zavádí Dvořáková, resp. její Zahrada. Přitom právě zahrada v člověku budí pocity radosti, potěšení či dokonce euforie (u mé tchýně :). Tady alespoň přináší úlevu a možná i naději. Nebo taky způsob, jak druhému ublížit. Dvořáková vystavěla svůj sociopsychologický projekt na jednom z nejtěžších tabu katolické církve. Oprávněně tabu, chce se říct, protože jeho podstata budí všeobecný odpor a znechucení. Jenže bez diskuze a obeznamováním se s takovými tématy nelze čekat ani ozdravení společnosti, ani dosažení sebekontroly jedinců, kterých se bezprostředně týkají. Pouze jejich odsouzení. Dvořáková přitom nestaví tyto dvě strany na zcela opačné póly, kam se obvykle člověk coby vnější pozorovatel postaví. Nahlíží hluboko do duše dotčených jedinců, a co tam nachází, se nemusí lidem s jednoznačným postojem líbit. Na to potřeba říct, že člověk si svůj život nevybírá, stejně jako kvality, které dostane do vínku. Nehovořím o ospravedlnění, znechucení je zcela na místě, ale o zamyšlení. Že se může jednat o případy, kdy pomoc potřebuje nejen jedna strana, ale obě. Bezesporu zajímavá kniha.