Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí přehled

03.11.2022

Jsem velký fanoušek Stopaře nebo Trpaslíka a zejména z prvně jmenovaného díla jsem v této knize viděl velkou inspiraci. Nicméně se mi kniha dobře nečetla, nedokázal jsem udržet pozornost, ale nemůžu popřít, že se i zde našly humorné části.

25.11.2018

Mnohem spíš než jen dalším humorným sci-fi je Wesmírný omyl životním vyjádřením fantazií a entuziasmem nabitého středoškoláka. Je to sice jeho amatérská autorská prvotina se všemi klady i zápory, které z toho vyplývají, ale na knize je poznat obrovská snaha a píle a myslím, že Sebastián Wortys do ní vložil nejlepší myšlenky, nejfantastičtější výmysly, nejztřeštěnější sny, nejhumornější vtipy a nejzajímavější témata, jakých byl tehdy schopen. (Což ale neznamená, že budou stejně skvěle působit i na většinu čtenářů.) Knihu navíc doplnil jednoduchými a obtížně pochopitelnými, ale povedenými ilustracemi, které čtení ozvlášťňují, obzvlášť v těch nudnějších pasážích. K zážitku z knihy patří také smršť neologismů včetně takzvaného smyšloslovného popisu (něco jako vogonská poezie, ale bez té poezie).

Jak by se u takové prvotiny dalo čekat, čtivost a literární účinek výrazně kolísají. Zatímco prakticky jakákoliv inspirace z Adamsova Stopařova průvodce Galaxií mu výrazně prospívá, zase třeba inspirace tehdejší českou politickou scénou to občas docela kazí (ne všechny ty myšlenky jsou nadčasové). Rozhodně jde ale o nadějné dílo, a pokud se dočká profesionálně zpracovaného druhého vydání, má šanci stát se mezi fanoušky humorného sci-fi značně populárním. (Nemyslím ale, že by dokázalo oslovit lidi, kteří humorné sci-fi nevyhledávají.)

Některé čtenáře by mohlo odradit, že z genderového hlediska jde o výrazně mužskou tvorbu, kde ženy a děti, pokud vůbec existují, nehrají žádnou významnější roli; na druhou stranu zde ale nechybí takové věci jako růžová huňatá deka, roztomilost či blízké mezilidské vztahy.

Mě osobně nejvíc zaujala předmluva, obsahující poměrně zásadní manifest, způsobilý hluboce oslovit nejednoho nezkušeného středoškoláka, a kapitola Megamarket, která je podle mě vydařenou satirou na téma marketingu v době teleshoppingu a prvních hypermarketů.