Vodňanské vzpomínky přehled
František Herites
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520512/bmid_vodnanske-vzpominky-64ce9f9a4593c.png
5
4
4
V útlém svazečku vzpomínek zobrazuje autor s bodrou srdečností a jemným humorem dlouholeté přátelské soužití s Otokarem Mokrým, básníkem "Jihočeských melodií", a s Juliem Zeyerem. Doslov napsal Ladislav Stehlík.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vodňanské vzpomínky. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vodňanské vzpomínky v seznamech
| v Přečtených | 3x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 3x |
Štítky knihy
přátelství vzpomínky literární místopis Vodňany čeští spisovatelé Julius Zeyer, 1841-1901 literární život Otokar Mokrý, 1854-1899
Autorovy další knížky
| 1949 |  Žeň českého humoru |
| 1976 |  Tajemství strýce Josefa |
| 1941 | Vodňanské vzpomínky |
| 1959 | Maloměstské obrázky |
| 1886 |  Maloměstské humoresky |
Cenná skladovka o rozměrech 17x13 cm, která přibližuje vodňanský trojlístek - nejdříve notáře a básníka Otakara Mokrého, poté (a to o něco podrobněji) spisovatele Julia Zeyera. Dozvíte se o jeho citlivé povaze, sběratelské vášni a lásce ke kraji, do kterého přišel v červnu roku 1887. // Sám autor, lékárník František Herites, o sobě mnoho neprozradí, zůstává v pozadí vyprávění. Jako očitý svědek a účastník oněch pomíjivých okamžiků života však funguje znamenitě a podělí se s vámi o nejednu veselou historku.... // Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám štítky a pro ilustraci opisuji pár řádek ze čtyřicáté strany. Jsem ráda, že jsem přečetla. Líbilo. :-)
----------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) S dětmi našimi byl výborný kamarád. Přeskakoval jim kameny u silnice (velmi častá a oblíbená zábava) a sázel se s nimi, kdo dřív doběhne k lesíku (to se skrčil, jako k zemi přitlačil, pěsti dal k ramenům a už utíkal, utíkal, neměl v tom tak hned soupeře).
Na repertoáru objevovala se také z jeho podnětu ,,hra na Indiány". Zeyer unikaje pronásledujícím jej řvoucím divochům, najednou se obrátil, popadl jednoho po druhém, přemohl ho a povalil na posečenou louku, jak v tragedii nadělal po jevišti mrtvol, na konec překotil se sám s patrnou rozkoší do kupy schnoucího, vonícího sena. (...)