Virus omega přehled

včera

Někde na internetu vyskočila na prodej celá sbírka od autora, tak jsem ji koupil a řekl si, že si zkusím pár knih přečíst. Nemám moc důvěru v horory obzvláště od autorů naší provenience. Ale po přečtení první knihy jsem se dostal do stavu, kdy jsem četl jednu Epochovku denně. Vydrželo mi to čtyři dny. A to proto, že první den u Země Kanibalů uchvácení, druhý den u Virus Omega pocit přetrvává ale slábne a třetí den u Bestie už zájem opadává a knihu už jsem nedočetl. A důvod - to co bylo v první knize zajímavé a neobvykle se začíná ve všech knihách opakovat a člověk už se to zajídá. Možná jsem měl "štěstí", že jsem po sobě četl tři příběhově stejné knihy a do budoucna nevylučuji, že si zase nějakou knihu přečtu, ale teď stačilo.
Dávám všem třem knihám 3/6 a u všech dávám stejný komentář...

01.05.2024

Virus omega je bohužel nejméně povedená epochovka, po jaké jsem zatím sáhl. Z mého pohledu nejde ani o průměr; napsané je to sice fajn, ale bez „tahu na branku“. Ze všeho nejvíce mi zde hapruje logika (v realisticky podaném příběhu dost potřebná). Například když Omvid usmrtil velmi rychle obrovské množství lidí a přesto není (???) ve všech těch autech na cestě a kolem cesty žádné palivo. Postava prožívá zdrcující trauma a dilema, a přesto jedná úplně v pohodě jako vůdce, protože je přece „alfa samec“. Jedna postava tam snad třikrát dopila lahev whisky (věci se zde často opakují), aniž by se na ní účinek jakkoli podepsal v rámci pohybu, mluvy či myšlení.
Toto ohýbání logiky a rádoby prokreslenost postav pak způsobuje, že na konkrétní věci si autor vzpomene, když se mu to hodí a ne když by se postava tak či onak sama zachovala. Díky tomu však uvěřitelnost klesá k bodu mrazu a víc než příběh do popředí vystupuje autorova potřeba se vykecat, zdůraznit některé své myšlenky a tvářit se dramaticky. Nicméně za mě by právě tyto úvahy chtěly proškrtat. Také lze dost polemizovat u mudrlování nad „hlavami učenými“; opravdu by mě potěšilo, kdyby vědci a filozofové konečně zakopali válečnou sekeru a uvědomili si, že předměty jejich zkoumání se k sobě mají jako elektřina a magnetismus.
Abych jen nehanil, pár věcí se mi líbilo. Mark dovedl vykreslit pár opravdu nepříjemných okamžiků - ty sice fungují jen v danou chvíli a emoce hned odplynou v dál, ale jsou tam. Scéna v domě je topová, z celé knihy se povedla nejlíp (tohle bylo ono!). A potěšila mě - v rámci možností - i finální část, protože tenhle druh iracionální agrese znám a mluví se o něm bohužel málo. Ani tyto střípky však celou novelu neutáhly.
Doporučuji skalním příznivcům autora, postapa a nenáročným čtenářům.