Rybí krev přehled
Jiří Hájíček
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak – na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rybí krev. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (394)
Zaujimave citanie aj z pohladu historie, ale nejak neslo sa do toho zacitat ako do Tuckovej alebo Mornstajnovej.
Nejsem z vesnice a nemám žádné vazby k půdě, bydlíme v bytě a nikdy jsme žádnou nemovitost ani pozemek nevlastnili. Proto mě asi nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, jak těžké musí být přijít o dům a půdu zabrané ve veřejném zájmu. V tomto směru mi kniha otevřela oči a donutila mě přemýšlet.
Také návrat do přelomových a i dřívějších let byl příjemný, nenásilný. Kniha se věnuje i rodinným problémům, vztahům na vesnici a vztahům mezi lidmi obecně.
Hodnotím pozitivně, poslech mě bavil a byla jsem zvědavá, jak budou jednotlivé linie ukončeny. Další český autor, ke kterému se ráda zase vrátím.
Audiokniha
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (2)
2013 -
Magnesia Litera
(Próza)
2013 -
Magnesia Litera
(Kniha roku)
Kniha Rybí krev v seznamech
v Právě čtených | 27x |
v Přečtených | 2 372x |
ve Čtenářské výzvě | 383x |
v Doporučených | 170x |
v Knihotéce | 373x |
v Chystám se číst | 548x |
v Chci si koupit | 75x |
v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2012 | Rybí krev |
2005 | Selský baroko |
2020 | Plachetnice na vinětách |
2016 | Dešťová hůl |
2015 | Zloději zelených koní |
Čekal jsem pokračování 1. dílu. Bohužel to na něj nijak nenavazuje. Literární zpracování průměrné. I zde uvedená zápletka mě zdaleka tak nechytila jako ta minulá. Ano, stát a příslušné organizace se zachovaly sprostě. Vše se dalo řešit lépe. Od poskytnutí informací přes výkupní ceny až po termíny uvolnění. Ale ze strategického hlediska to bylo v pořádku a dnes za to musíme být vděční. Ať si Rakušáci či naši ekoteroristé tvrdí co chtějí.