V noci je každá krev černá přehled
David Diop
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487766/bmid_v-noci-je-kazda-krev-cerna-839-487766.jpg
4
66
66
Alfa Ndiaye a Mademba Diop jsou jedni z mnoha senegalských střelců bojujících pod francouzskou vlajkou v zákopech první světové války. Jsou nejlepší přátelé, znají se od dětství, vyrůstali spolu. Jsou to „víc než bratři“. Při jednom útoku Mademba zemře v krutých bolestech v Alfově náruči. Teprve v tu chvíli se „blonďáci s modrýma očima“ stanou skutečnými nepřáteli. V Alfovi se něco zlomí a s mačetou v ruce se vydá do své osobní války, až se nakonec stane postrachem vlastních spolubojovníků, kteří v něm začnou vidět nebezpečného čaroděje. Na rozdíl od nich ale čtenář může alespoň sledovat valící se proud Alfových myšlenek, proud bolesti nad ztrátou a proud vzpomínek na život před válkou, na dětství a dospívání v senegalské vesnici, na poslední dny před odchodem do války. Proud výčitek svědomí, proud otázek a proud odpovědí, které však Alfu vedou strmou cestou do propasti. Kniha získala dvě významná ocenění: Prix Goncourt des Lycéens v roce 2018 a International Booker Prize v roce 2021. Kniha byla přeložena do 30 jazyků a vyšla ve 33 zemích.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Frère d'âme , 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V noci je každá krev černá. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (18)
Dlouho se mi nestalo, že bych přečetl knížku za dvě dopoledne. Napínavé, strhující, primitivní.. Příběh a myšlenky vojáka ze Senegalu v první světové válce.
Válečný boj jako cesta ven. Syrový příběh senegalského chlapce v zákopech první světové války v barvách Francie. Na repetitivní styl vyprávění, který ve mně budil dojem vypravěčovy osobní mantry, místy až zaříkávání, jsem si musela chvíli zvykat. Jazyk je jednoduchý, naivní, o to více vtahující do proudu myšlenek hlavního hrdiny.
Doporučuji! Za pár hodin máte přečteno. Na pár dalších hodin budete mít o čem přemýšlet.
Související novinky (1)
Když spadne maska, Stín ve dveřích a další knižní novinky (19. týden)
08.05.2022
Citáty z knihy (8)
„„Teď už vím, přísahám ti, že jsem všechno pochopil v okamžiku, kdy jsem si pomyslel, že si můžu myslet cokoli.““
„„Měl jsem pro něj jen špatné myšlenky, myšlenky diktované povinností, myšlenky předepsané úctou k lidským zákonům, ale lidsky jsem se nezachoval.““
„„Nikdo neví, co si myslím, a tak si můžu myslet, co chci. A myslím si, že se po mně chce, abych nemyslel.““
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (2)
2021 -
Man Booker International Prize
2018 -
Prix Goncourt des Lycéens
Kniha V noci je každá krev černá v seznamech
| v Přečtených | 76x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 68x |
| v Chystám se číst | 114x |
| v Chci si koupit | 34x |
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství smrt francouzská literatura pomsta válečné romány Bookerova cena
V noci je každá krev černá
V prvej svetovej vojne bojovalo dva a pol milióna afrických „čokolád“. A napriek tomu som si ju doteraz predstavovala ako vojnu bielych. Táto kniha si svojich 5 hviezdičiek zaslúži. Stredná časť knihy síce trochu stratila paru a opakovacie figúry už neboli také pôsobivé, ako skôr monotónne, ale úvodná kapitola je jeden z najúžasnejších a najbrutálnejších literárnych úsekov, aké som mala tú česť v živote čítať.
Dôstojníci považovali Afričanov za divochov. A napriek tomu, keď si jeden z nich zvolí vlastnú a nie prikazovanú divokosť, keď všetko v okamihu pochopí, keď mu dôjde, že myslieť si môže čokoľvek, vtedy zájde podľa spolubojovníkov a veliteľa priďaleko a pošlú ho do poľnej nemocnice, aby sa vyliečil z psychického zrútenia. Vyvrcholenie celého príbehu je mementom pre všetkých, ktorý stále veria v ideu spravodlivej vojny. Alfa Ndiaye v konečnom dôsledku zabil sám seba.
„Madembo! Bylo mi moc líto, že jsem tě nezabil hned ráno, za bitvy, když jsi mě o to žádal ještě laskavě, přátelsky a s úsměvem! Že jsem tě v té chvíli nepodřízl, jako bych ti vyvedl poslední žertík v životě, abychom mohli na věky zůstat přáteli. Já ti však nevyhověl a nechal tě umírat a přitom klít, plakat, smrkat, řvát, dělat pod sebe jako smyslů zbavené děcko. Jménem nevímjakých lidských zákonů jsem tě ponechal bídnému osudu. Snad pro spásu vlastní duše, snad proto, abych zůstal takovým, jakým mě chtěli mít před Bohem a lidmi ti, kteří mě vychovali. Ovšem před tebou, Madembo, jsem člověkem být nedokázal. Nechal jsem tě, abys mě proklel, můj příteli, můj více než bratře, nechal jsem tě řvát a rouhat se, protože jsem ještě neuměl sám myslet.“