Tři ženy přehled

30.12.2022

(SPOILER) Jak moc se mohou lišit dva prožitky z jedné knihy, které dělí tři roky?
Tři ženy jsem četla právě před touto dobou, ale dodnes jsem si pamatovala, co vyváděla Sloane, jaký názor jsem měla na Maggie a jak blízká mi byla Lina. Úplně dokonale jsem si pamatovala problémy a osudy těchto tří skutečných žen. Jako bych tu knihu četla před měsícem. A to pozor: ta kniha mě tehdy neoslovila - spíše jsem jí pohrdala a z mého nynějšího pohledu jsem jí tehdy vůbec nerozuměla. I přes bouři emocí, kterou ve mně vyvolala, jsem si ji pamatovala téměř dokonale.
Roky uplynuly a já si ji v knihovně vypůjčila znovu.
A jak jiné to bylo čtení...

Neměla jsem jediný problém vklouznout pod kůži třem ženám, které se s Lisou Taddeo rozhodly sdílet své nejniternější tužby, za které by mohly být snadno odsouzené.
Linina potřeba tělesné lásky mě dojímala stejně jako před lety, nicméně až teď jsem ji v duchu popoháněla, aby na nic nečekala a vytřískala ze svého života maximum, aby nestála na místě a šla si za svými touhami, aniž bych brala v potaz její děti a manžela, neboť Ed si jí prostě nezasloužil.
Jak dlouho ještě se tato žena poddávala rychlým neuspokojivě uspokojivým schůzkám s Aidanem? Jak dlouho to trvalo, protože je celkem jisté, že se to rozpadlo... Našla někdy někoho, u koho nemusela žadonit o něhu, doteky a polibky? Kdo si této nesmírně vzácné ženy vážil?
Maggiin příběh u mě podruhé neprobudil jasný odsudek, nýbrž prohloubil zmatek, který mám v problematice milostných vztahů mezi učiteli a studenty. Byla to láska, nebyla? Bylo nutné dojít tam, kam Aaron s Maggie zašli - až do soudní síně? Měla by Maggie podobně zdevastovanou duši, kdyby prožila stejně intenzivní vztah, který by ovšem nebyl zakázaný? I poté by předvedla svou minulou lásku před tribunál? Aaron nebyl žádný hrdina, ale nebyl ani padouch. Je ovšem jisté, že jakmile si jejich příběh přečtete, možná skutečně nikdy nezapomenete, protože je natolik odlišný od všech tematicky podobných, že se na něj dá stěží nahlížet s přesvědčením, že víte, jak to bylo a co bylo správné udělat...
A pak Sloane. Sloane a Richard, kteří jsou námětem na celovečerní film nebo román o pětistech stranách. Tři roky byly potřeba k tomu, abych jí přestala pohrdat, abych ji pouhou myšlenkou neodsoudila. Teď mě fascinovala, fascinovali mě oba. Fandila jsem jejich vzrušujícímu a odvážnému životu. Sloane si v sobě asi také ponesu napořád.

Tři ženy jsou vzrušující.
Jsou upřímné.
A já po třech letech uznávám tuto knihu jako jistou senzaci, na kterou se nezapomíná a jejíž stránky by měly brázdit nejen oči žen, kterým kniha nastaví zrcadlo, poskytne jim útěchu a pochopení či je vyburcuje k činům, ale také oči jejich mužů, které snad díky Lise Taddeo zůstanou otevřené vůči ženským touhám a potřebám.

Touha je to nejopravdovější a nejkrásnější na světě. Když jsi jí prostoupen, žiješ. Úplně nejvíc, jak můžeš. Naplno. A to tahle kniha připomíná. Stejně jako následující citace: "Ví, že kromě zdraví jejich rodiny a nejbližších přátel není nic důležitějšího než fakt, že netouží po nikom tak moc jako po svém manželovi a on že touží víc než po jiných jedině po ní. Že navzdory těžkostem, kterými si prošla, a milionu drobností denně, kvůli nimž se cítí mizerně, není na světě nic lepšího než tohle jejich společenství."