Superpozice přehled
Kat Kaufmann
Všechny postavy v této knize se vymyslely samy, nebo z nich to, čím jsou, udělali matka, otec, spolužáci, svině a kreténi. Peprné motto románu Superpozice, což je termín z kvantové fyziky i geologie, nás uvádí do světa šestadvacetileté hudebnice Izy Lewinové: jako dítě přišla do Německa s ruskožidovskými rodiči na začátku devadesátých let. Izy se ptá: Jsem Ruska, Židovka, Němka? Rozhodně si myslí, že říkat o někom, že má migrační pozadí, je blbost; ona říká „migrační popředí“. A tak glosuje svou každodennost, chodí na mejdany, hraje pro peníze, bloumá po Berlíně… Poetický jazyk se střídá s politicky nekorektním a vytváří zajímavou románovou mozaiku.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Superpozice. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
Tahle kniha je velmi zajímavou prózou. A rozhodně nesedne každému. Mě sedla už jen v tom, že se odehrává v Německu, dokonce i ve stejné čtvrti Mitte, jako předešlá odeonka Svět v zádech. Izy Levinová se narodila jako super nadané dítě ve hře na klavír. S milovanou babičkou Ellou, matkou Miri a otcem Arim má celý život hezký vztah, který je narušený jen emigrací z Ruska do Neměcka. Tam Izy potkává svou životní lásku Timura, který je pro změnu arab. I on Izzy miluje, ale zároveň miluje další.. a tak se Izy ocitá na pomezí hledání sama sebe v zemi, ke které vlastně nemá vztah a vzpomíná na své milované Rusko. Nadaná klavíristka a skladatelka je tu tedy spíše jako zranitelná slečna, která si utváří pohled na svět, který není vždy přívětivý a dle jejích představ. Protože "aby se člověk našel, musí se nejdříve ztratit."
Zajímavou částí knihy je doslov, kde sama autorka vysvětluje, že kniha je svým způsobem její autobiografií s přidanými prvky. O žití na pomezí kultur a států, o rodině, o kultuře, o náhledu na svět.
Próza o šestadvacetileté Izy Levinové, která na začátku devadesátých let přichází společně s rodiči a dalšími sovětskými Židy do Německa. Izy složila svou první skladbu pro divadlo a je zamilovaná do ženatého Timura, který se ale nemá k rozvodu. Mimochodem jsem za celou knihu nepochopila, jestli Timur žije a je s ní a nebo je jen v jejích představách.
Hlavní hrdinka se nachází v rozpoložení a intenzivně hledá vlastní identitu, což je pro ni vlivem exilového vykořenění značně obtížné. Je Židovka? Ruska? Němka?
Rusko je pak pro ni hlavně dětství a minulost. Přesto touží po Timurovi, který je stejně jako ona německý Žid s ruskými kořeny.
Kniha je na čtení velice náročná. Vulgarismy střídají lyrické popisy, úvahy o existenci a běžný život.
Je v ní hodně myšlenek, které člověka dokážou roztříštit na molekuly a přistihne se, že stejně jako Izy, tak i on začíná hledat sám sebe a pochybovat nad existencí sama sebe... Opravdu! Takhle mě dokázal rozhodit jen učitel na SŠ při hodině filozofie...
Každopádně těch myšlenkových pochodů bylo v knize tolik, že jsem se pak začala ztrácet. Kniha mě bavila, to ano, ale je to takový průměr.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Superpozice v seznamech
v Přečtených | 68x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 83x |
v Chystám se číst | 36x |
v Chci si koupit | 8x |
Čím více stran knihy jsem přečetla, tím více mi unikal děj příběhu. Bylo to tak zmatené a depresivní, až jsem nabyla dojmu, že takovýto příběh se dá pochopit jen s několika promile ruské vodky v krvi. Ale vlastně tomu rozumím. Hledání sebe sama je fuška.
Ale abych nebyla jen negativní. Některé myšlenky v knize mě zaujaly a dokonce jsem se přistihla, že o nich přemýšlím. Zvláštní kniha.