Šum času přehled

25.03.2024

přidávám se k čtenářům s nejvyšším hodnocením knihy, přesně jak to vystihuje níže marlowe:
nejde o biografický dokument, Barnes nastudoval spoustu pramenů (za nejdůležitější sám vytyčil studii Elizabeth Wilsonové "Šostakovič: vzpomínky na život" a kontroverzní autobiografické "Svědectví: paměti Dmitrije Šostakoviče" Solomona Volkovova), ale románové zpracování mu licencí literární fikce otevírá prostor pro univerzální zobrazení života umělce zničeného totalitním režimem

ve stalinském Rusku byly dva druhy skladatelů: ti živí a plni strachu - a ti mrtví... víc není třeba komentovat, nutno číst!

31.07.2023

(SPOILER) Julian Barnes opět nezklamal.
Tohle je knížka nejenom o životě Dmitrije Šostakoviče, ale i o strachu, o přežívání v brutálním totalitním režimu, o nestatečnosti a také o marné snaze vzepřít se. Depresivní sonda do života umělce, kterému nedovolili tvořit svobodně.

"Vždycky si pro vás přišli uprostřed noci. Nechtěl, aby ho vytáhli z bytu jen tak v pyžamu nebo aby se musel oblékat před nějakým opovržlivě lhostejným chlapem z NKVD, a tak chodil spát úplně oblečený, natažený na přikrývce se sbaleným kufříkem na podlaze hned vedle postele. Skoro nezamhouřil oka. Jen ležel a představoval si to nejhorší, co si člověk dokáže představit. Jeho neklid pak připravil o spánek i Nitu. Oba dělali, že spí, že neslyší hrůzu toho druhého, že necítí její pach. Jednou z nočních můr, která ho neustále probouzela, byla obava, že se NKVD zmocní Galiji a odlifruje ji, pokud bude mít to štěstí, do zvláštního sirotčince pro děti nepřátel státu, kde jí přidělí nové jméno a vytvoří novou osobnost, kde ji promění v příkladnou sovětskou občanku, v malou slunečnici nastavující tvář velkému slunci, které si říkalo Stalin..."

"Strach. Co ti, kdo ho vyvolávají, vlastně vědí? Vědí, že funguje, dokonce i jak funguje, ale netuší, jaké to je. Jak se říká: "O ovčím strachu vlk mluvit nedokáže". V Sankt Leninsburgu kdysi čekal na rozkazy z Velkého domu a Oistrach ve stejnou dobu očekával zatčení v Moskvě. Houslista mu vylíčil, jak noc co noc přicházeli pro někoho z jeho obytného bloku. Nikdy nešlo o masové zatýkání, jen jedna oběť a další noc jiná. Systém, který vrší strach před těmi, kteří zůstávají a alespoň na čas přežívají. Nakonec odvlekli všechny až na ty, kteří bydleli s ním, a na nájemníky z bytu odnaproti. Další noc znovu dorazila policejní dodávka. Slyšeli, jak dole bouchly dveře, jak se chodbou blíží kroky jak vcházejí do protějšího bytu. Od toho okamžiku, pravil Oistrach, už se bojí pořád. A ví, že už se bude bát do konce života..."

Vřele doporučuji.
(Jen musím důrazně protestovat proti hrubě zavádějícímu slovu "fiktivní" v anotaci - takhle to vypadá, že si Šostakovičův životopis, jakož i praktiky stalinského Ruska, autor vycucal z palce u nohy.)