Strasti s Bertem přehled

včera

Druhý díl strastí byl snad ještě lepší než ten první. Autorka zvolila netradiční retrospektivní vyprávění a byla to trefa do černého. Hned na začátku jsme zažila šok a pak zjišťovala, co se vlastně stalo, co k tomu vedlo. To bylo skvělé, připomnělo mi to film Americká krása, jež se vyznačuje stejným stylem vyprávění.

Oproti prvnímu dílu, kde Max většinou jen fňukal, nebo byl naštvaný, jsme se zde dočkali i jiných poloh. Spousty sladkých scén, erotického jiskření, ale nechyběla ani komická linka. Myslím, že scéna, v níž se Max snaží smažit palačinky, je moje nejoblíbenější z celé knihy.

Sice jsem poměrně rychle vytušila, o co v příběhu jde, ale to vůbec nevadí. A i když byl konec tentokrát hořkosladký, třetí díl to určitě zase vystřelí do oblak.

I když mě opět rozčilovala nepovedená korektura, příběh mě bavil natolik, že nemohu jinak než hodnotit 5/5.

25.03.2024

Hele, nic netrvá věčně. A je trošku naivní myslet si opak. Nicméně k mládí takovýhle myšlenky a romantický představy patří. Stáří už věci vidí jinak. Hledí víc do budoucnosti, myslí na následky, uvědomuje si závažnost věcí a cítí větší zodpovědnost. A tak dopadne realita i na vztah Berta a Maxe, což se, celkem logicky, muselo dříve či později stát.
Je to jasný vyústění každýho vztahu. Člověk vystřízlivý, růžový brejle vyblednou, endorfiny vyprchaj. Vášeň, která mohla být velmi snadno zaměňována za lásku je v tahu. Takže je třeba věci rozštípnout, něco si vyříkat a třeba i ranit, pokud je to nutný. Protože žít v něčem, co není úplně zralý a vyspělý k normálnímu životnímu fungování nemá smysl.
Tenhle fakt si, bohužel, v pokračování Strastí vánočních svátků, uvědomuje jen jeden z aktérů. O to dramatičtější se celá situace stává, o to víc bolí a samozřejmě dochází i ke generačním střetům, které věci nikterak neusnadňují.
Strasti s Bertem se mi fakt líbily. Pro logický postup příběhu, pro částečnou disromantičnost, pro ty logický vyústění situací, který si nehrajou na hloupej romantickej kýč, kterej nevyhnutelně směřuje k happyendu.
Takhle to ve vztazích chodí. Obzvlášť v případě zásadních věkových rozdílů, který často souvisí i s mentální vyspělostí a přijetí faktů, která se nesmí zakrývat. Pak totiž vážně nemá smysl pokračovat.