Stíny mezi námi přehled

Bohužel - jeden velký přehmat.
Nalákala mě zajímavá anotace a také docela vysoké zdejší hodnocení, ale tohle sem snad nějakým omylem zabloudilo ze sekce literatury pro mládež.
Mizení lidí, podivná vesnice, tajemné a neidentifikovatelné „stíny“ – atributy hororu sice splněny, ale ta forma, postavy ???
Tohle se ani s nadhledem, že se jedná o horor, brát vážně opravdu nedalo.
Nesmyslné a naprosto nedůvěryhodné chování téměř všech postav ve mně vyvolávalo spíš smích, než abych cítila nějaké napětí, či dokonce strach, k tomu spousta neuvěřitelně hloupých dialogů (za všechny aspoň jeden…často se opakující: „Čí to byla krev?..Možná Lucyina. Podobala se té u auta.“)…prostě z éry akčních superhrdinek jsem už asi opravdu vyrostla.
Hvězdičkami raději nehodnotím, protože jen velmi nerada dávám odpady (a docela nedávno jsem se jednomu žánrově i dějově podobnému nevyhnula) a i jedna hvězda je za mě v tomto případě asi hodně. Ale chápu, že je to asi věc vkusu (a možná i věku). Anebo jsem četla úplně jinou knihu…

31.10.2022

Po souboji s vnitřním hlasem knihu zahodit už po přečtení prologu jsem se dostala k nějaké třicáté straně. To jsem knihu chtěla už jen vrátit do knihovny. :⁠-⁠)
Jednu hvězdu si tentokrát uděluji především sama sobě za sílu knížku dočíst... A za obálku, řekněme. :⁠-⁠)

Respektuji, že se každému líbí něco jiného. Ale!
Vážně se divím tak vysokému hodnocení... Celé mi to připadá až trapné, postavy v knize nesympatické, jejich jednání rozporuplné.
Slovní obraty autora nechápu a žasnu téměř na každé stránce, co všechno je schopen vymyslet.
Absurdní. Naivní. Trapné - opět.

Omlouvám se, ale souhlasím s názorem, že autorův styl psaní bych spíš přiřadila k žákovi základní školy.
Spisovatel ve mně nedokázal vybudovat špetku napětí. Jeho rádoby lyrické popisy jsou úplně mimo. Není strana, kde by mě něco opravdu nezarazilo a neprotočila bych oči.

To, jak pojal uvažování mladé dívky, mi navozuje pocit, že o tom neví ani ň. Hrozně si protiřečí - hlavní hrdinka se na jedné řádce odhodlaně chystá k akčnímu kroku, vzápětí (nejdéle o dva odstavce dále) se hroutí, jak to nezvládne, zároveň nezapomíná zmínit svůj zevnějšek a podobné nesmysly (spadla do jezera, přemohla obrovskou dravou rybu, která jí šla "po krku" a ona myslí na to, že její vlasy spasí jen horká voda a šampon).
A tak je to celou dobu... A přesto jsem si na tento neohrabaný styl psaní nezvykla. Proto si, podle mě, spousta čtenářů k této postavě nedokáže vytvořit vztah.

Abych jen nekritizovala, měla bych i něco pochválit. Jenže ať přemýšlím, jak chci, asi na nic nepřijdu. Tak zmíním aspoň překlep, co mě pobavil: Maxwella to však rozhonilo. (str. 192). :⁠-⁠)

Díky, od tohoto autora si další knihy nechám ujít. Těším se na další četbu čehokoliv jiného. Snad budu mít šťastnější ruku při výběru a nenechám se "nachytat" pochvalnými recenzemi.

Tady jsem si nebrala servítky. Nikoho jsem nechtěla urazit, ale sáhla jsem po knize právě kvůli vysokému hodnocení. A podle mě to zkrátka neodpovídá. ;⁠-⁠)