Staré odrůdy přehled

předevčírem

Čas od času se stane, že si přečtu knihu, která mě svým obsahem naprosto překvapí. Naposledy se mi to stalo právě se Starými odrůdami, které mě oslnily svým poetickým jazykem a především příběhem o nečekaném přátelství.

Děj se odehrává v Německu a sleduje dvě ženy - Sally a Liss. Sally zrovna utekla z kliniky, kde jí léčili s anorexií. Je dost svérázná a nesnáší, když jí někdo říká, co má dělat. Na svém útěku potká Liss, jenž žije sama starajíc se o svou rodinnou farmu. Moc toho neřekne a neklade otázky, což Sally vyhovuje. Nabídne ji, že u ní může na chvíli zůstat a my tak díky této nabídce máme možnost sledovat, jak si tyto dvě rozdílné osobnosti k sobě hledají cestu.

Vyprávění je jednoduché a plné krásných popisů. V textu se dokonce vyskytují metafory, které vás snadno chytnou za srdce. I přesto příběh obsahuje spoustu témat, které jsou postupně odkrývány. Musím především vyzdvihnout charakteristiku, která je v románu o dvou postavách velmi důležitá. Autor si s jejich osobnostmi pohrál a dokázal je popsat tak jasně, že si dovedete představit, jak by v určitých situacích reagovaly.

Staré odrůdy jsou skvělým čtením, které ve vás bude ještě nějaký čas rezonovat. Zaujmout může zejména díky tématu sebepřijetí, ale také přijetí ostatních - i s jejich chybami. Za mě velké doporučení.

29.04.2024

(SPOILER) Kdybych jako první od autora četla tuto knihu, po žádné další bych už nesáhla. Po Velkém létu se jedná o tragický propad v kvalitě.
Dostala jsem brilantní text, každé slovo perla, každá věta náhrdelník. Popisy míst čtenáře dokonale přenesly do – zřejmě údolí Mosely nebo tak nějak, mezi vinice, staré ovocné sady, bukolické statky.
Ono i počáteční zápletka mě zaujala. Puberťačka na útěku najde útočiště u starší, osamělé ženy s tajuplnou minulostí. Napětí by se dalo krájet, záhady vykukovaly odevšud.
Jenže bohužel tím jsme skončili. Celá kniha se nadále nesla v duchu pozvolna plynoucích venkovských dnů, žádné dramatické zvraty, žádné objevování minulosti či souvislostí. Napětí tudíž rychle vyčpělo. Záhady byly vysvětleny až v samotném závěru, zkratkovitě a víceméně bez souvislostí – proč se Petr s Liss nechtěl vidět ani poté, co dospěl? Co se stalo s jejími rodiči? Jak je možné, že se odstěhoval chamtivý Sonny, když byl statek to jediné, o co měl zájem? Proč se Liss na všechno dávno nevykašlala, a neodešla do světa?
V případě Sally jsou otázky víceméně identické. Její rodiče jsou postavy ploché jak žehlicí prkno. Důvod, proč je S. doma tak nešťastná, jsem úplně nepochopila, on taky nijak jednoznačně vyřčený nebyl. V důsledku ale veškerý její vzdor vyzníval jako klasická těžká puberta, kterou mají ze tří dětí tři. V tom případě ale celé drama ztrácí na naléhavosti.
Na konci jedna mega dramatická událost, po ní zrychlené převíjení vysvětlujících příhod a, tramtadadá, věc, kterou z duše nesnáším, otevřený konec. Ještě bych pochopila, proč Liss naléhala na dívku, aby dodělala školu. Ale ta srdceryvná odbočka o matce, která ztratila dítě, mi vůbec neseděla. Sallyina matka nejspíš nijak netrpěla, a pokud ano, tak dílo ztrácí smysl.
Poetický jazyk, krásné popisy, výrazná atmosféra, u hlavních postav skvělá psychologie. Ovšem příběh veškerý žádný, vedlejší postavy schématické, pointa, řešení, dotažení jednotlivých linií, vše ztraceno v mlhách.
Za dvě a nemůžu doporučit.