Srebrenica Příběh politicky korektního rasismu aneb Největší lež v Evropě od konce 2. světové války přehled

19.02.2023

V roce 1999 jsme byli, poprvé po válce, na dovolené v Chorvatsku. Dálnice ještě nestála, jeli jsme busem po staré cestě přes náhorní planinu. Vesnice byly na střídačku opuštěné, zničené (srpska kuča) a obydlené, fungující (hrvatska kuča). Podél silnice stály rezavé cedule „Pozor miny“. V kempu jsme se seznámili s místním pirátem Brunem, který vyprávěl historky z války v blízkém okolí. Jak telefonovali se srbskými důstojníky přes frontu a nadávali si, protože se jako bývalí sousedi všichni znali, nebo o tom, jak Bosňáci byli nejdřív spojenci Chorvatů proti Srbům, ale později už válčil každý s každým, jen nevěděli proč a za co. Další detaily raději uvádět nebudu.
Srbové jsou považováni za viníky, válečné štváče a zločince tohoto konfliktu. Symbolem srbských válečných zločinů je právě Srebrenica. Pokud vám nestačí oficiální verze a chcete vědět víc, přečtěte si tuto knihu. Získáte zajímavý pohled a argumenty druhé strany, co se vlastně v červenci 1995 v Sreberenici stalo!
P.S. Z dovolené 1999 si pamatuju nepříjemné, zamračené mladé lidi v obchodech a službách. Později mi došlo, že se tomu říká posttraumatický stresový syndrom.

18.05.2019

Asi takto: asi nemá cenu se tvářit, že jde o objektivní dílo. Hodnota této knihy rozhodně nespočívá v tom, že by se jednalo o nějakou nestrannou bilanci. Ale je v něčem jiném. Když se podíváme na většinu reportážních či popularizačních knih, které o tématu Bosenského konfliktu vyšly, jde téměř vždy o pohled, který vidí Srby jako ty špatné, a zdůrazňuje jejich zločiny, v čele s událostmi ve Srebrenici. To, že Chorvati i Muslimové se dopouštěli totožných zločinů, je kontatováno zpravidla jen tak "mimochodem". (vždy s konstatováním: "já to samozřejmě vím a nepopírám, ale...") Proto není špatné se podívat na druhou stranu barikády, a její výklad. Zkrátka jde o srbskou verzi příběhu.
Stejně jako ostatní díla, dost se tu hraje na emoce. Seznamy zavražděných, popisy mučení, svědectví přeživších. Co si z knihy odnést, je na čtenáři. Například já se necítím úplně kompetentní abych hodnotil relevanci konkrétních důkazů a svědků u soudu v Haagu, byť jistě lze konstatovat, že stejně jako všude, politické tlaky vítězů tam sehrávají svoji roli. Jako hlavní vidím to, že když se chce, lze stejně emotivně popisovat i činnost Bosňáků či Chorvatů, a ne jen zločiny Srbů. Hodnotu má i popis temné minulosti některých západem ctěných "demokratů" a "těch hodných", či překvapující rychlosti, s jakou dokázali představitelé západu označovat (Srbské) viníky, zvlášť když se jim to hodilo do krámu. Díky za druhý pohled!