Boje o zítřek přehled

včera

Eseje a přednášky nejvýznamnějšího českého literárního kritika minulosti F. X. Šaldy. Vydané poprvé v roce 1905, v době, kdy bylo Šaldovi 38 let.

Je zajímavé, na jaké jazykové výši Šalda byl. Velmi květnatým jazykem popisuje vždy na několik stran jak pocity, tak myšlenky, které v něm díla vzbuzují, či by teoreticky vzbuzovat měla. Možná proto, že samotného kritika považuje za umělce.

Jako zásadní myšlenku bych vyzvedl, že umělec musí být autentický a čerpat ze sebe, bez úprav očekávání okolí, bez ohledu na to, zda ho lidé pochopí. Dále také kritiku národního stylu, kdy považuje zpracování historických témat v literatuře jako plytké, ploché a kýčovité. K národní látce má umělec přistupovat kriticky a podrobovat ji přezkumu. A stejně tak kritik.

Je to těžké čtení, ale čtenáře odmění rozšířením jazykových obzorů v oblasti historie psaní o umění.

06.08.2023

Souhlasím s komentáři níže. Je škoda, že se těmto kritickým esejích nevěnuje ve škole více pozornosti. Přiznám se, že mě i trochu zarazilo, kolik lidí našeho nejvýznamnějšího kritika vůbec nezná. Texty jsou opravdu těžké a mnohdy jsem měla problém udržet řádkům pozornost. Určitě to není žádné odpočinkové čtení u vody.
Hloubku některým Šaldových myšlenek jsem si musela poznamenat, s jinými zásadně nesouhlasím (viz postoj k ženám-spisovatelkám). Líbilo se mi, jak Šalda - jako vždy velice květnatým a zároveň odborným jazykem - dokázal rozlišit spisovatele, umělce i básníka. Také oceňuji jeho poznatky k novější době a k dílům, která se postupně stávají archaickými. Konec knihy mi dělal problém a možná jsem nepochopila pravou myšlenku kapitoly. I z tohoto důvodu si možná ještě někdy kritiku přečtu znova a uvidím.