Solitaire přehled

10.05.2024

Bohužel se musím přidat do týmu těch, kterým tato kniha moc nesedla. Je na ní neskutečně poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl zpracování je úplně odlišný od odlehčených poloh Srdcerváčů nebo navazujících novel. A nejde o to, že by autorka neuměla napsat prozaický text – to, že to zvládne, ostatně ukázala právě na drobnějších novelách, které Srdcerváče doplňují.

Zatímco v Srdcerváčích se mi Tori jako postava zamlouvala, tady mi absolutně nesedla a spíš mi pořádně lezla na nervy stejně jako její kamarádi. Kvituji, že se autorka skrze její postavu rozhodla řešit další vážné téma, které je a bude mnohým (nejen dospívajícím) čtenářům blízké. Ale za mě je v tomto ohledu příběh nedotažený a nepovedený.

Kniha mě většinu času neskutečně nudila a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala, že se to v průběhu zlepší a příběh dostane nějakou „šťávu“. Marně jsem v něm hledala tentýž vibe, co je v Srdcerváčích. I při hodnocení jsem hodně váhala mezi 2 a 3 hvězdičkami a nakonec dávám jenom ty dvě, protože když se příběh podívám s odstupem času, prakticky nic ve mně nezachal. Kniha měla svůj potenciál, ale ten bohužel zůstal nevyužitý.

05.05.2024

Za mě skvělá kniha. Samozřejmě je fér zmínit, že jsem četl revidovanou verzi z roku 2020 a je tedy těžké určit, nakolik byla původní kniha horší. Asi nemůžeme očekávat zázraky od prvotiny. Ale za mě se mi to skutečně líbilo.

Alice Oseman má překvapivý talent zachytit surové emoce. A tím myslím vážně surové emoce na druhou. V knihách často vše musí dávat nějaký smysl, emoce mají nějaký základ, ale pravda je, že mnoho emocí je jen neuchopitelný chaos a to je asi největší přednost Solitaire.

Samozřejmě, je to také příběh o puberťačce v depresi. Něco, co samo o sobě moc lidí nebere vážně. Ale myslím, že Solitaire dobře zachycuje určitý pocit bezvýchodnosti. Nezáleží na tom, jak je ta bezvýchodnost laciná, protože na tom nesejde. A myslím, že nakonec Solitaire dovede ocenit jen určitá hrstka lidí.