Snídaně u Tiffanyho přehled

03.06.2024

Upřímně, stojí tahle novela za tolik povyku?
.
Stejně jako kdysi, i na druhé přečtení mě to utvrdilo v tom, že Capote dle mého názoru napsal mnohem lepší novely a povídky než je tato. Může za to slavný melodramatický film? Já ho neviděla, ale vsadím se, že toho moc s knihou společného nemá, protože si nějak nedokážu představit Audrey Hepburn, jak šlape newyorské chodníky. V jádru je totiž tahle novela skutečně dost depresivní a Hollyina maska roztomilého a roztžitého diblíka zakrývá utržené šrámy z nelehkého dětství. Dnešním pohledem by se dalo říct, že Holly je taková zlatokopka, sice se zlatým srdcem, ale pořád zlatokopka, která sice touží po klidném koutu, ale jde na to dost naivně a vypočítavě.
.
Nechápejte mě špatně, je to dobře napsané, ale Holly mi zkrátka k srdci nepřirostla. Ano, ta scéna s kocourem na konci je dojemná, ale že by mě to vystřelilo na jinou planetu, tak to zas ne. Osobně mi vůbec nesedl překlad a přimlouvám se za nový, protože tohle bylo dost hrozné. Capote napsal spoustu lepších věcí, z novel třeba Luční harfu, ale tohle je pro mě trochu přeceněné dílko.

02.06.2024

Snídaně u Tiffanyho se mi moc líbila. Novela, kde opravdu platí, že v jednoduchosti je krása.

Když se na ten text podívám objektivně, není tam vlastně nic "extra", ale má to takové charisma a je to napsáno tak lehoučce, že jsem si za krátkou dobu oblíbila nejen hlavní hrdinku, ale hlavně vypravěče.

Taky mi to připomnělo, že jsem měla jako studentka nad postelí velký plakát Audrey Hepburn právě ve Snídani u Tiffanyho, aniž bych tenkrát ten film viděla, nebo četla knížku. Škoda, že už si nepamatuju, kde skončil... teď bych měla docela chuť si ho pověsit znovu :-)

Mám v plánu podívat se na film, zatím jsem si o filmovém zpracování jen četla a údajně je to více do komedie než příběh v knize, který je spíše smutný.

Děj se odehrává v New Yorku a vypravěčem je soused hlavní hrdinky Holly, mladý začínající spisovatel. Holly byla pro spoustu lidí neodolatelná (včetně vypravěče). Popisuje nám její "americký sen" a touhu po normálním životě. Ukazují se i střípky jejího těžkého dětství a mezi řádky i její ohromná vnitřní síla.

Skvěle napsáno!

"Nechci mít nic svého, dokud si nenajdu místo, kde já a věci k sobě budeme patřit. A pořád si nejsem úplně jistá, kde to je. Ale vím, jaké to tam je."