Silou svého zraku přehled

12.09.2019

Je to spíš za 3 a půl hvězdičky, ale když už, tak se přikloním ke čtyřem. Četla jsem Stáčení temného piva a Plout na vlnách podivna a ty se mi líbily určitě víc. Tahle knížka je totiž, jak to říct, tak nějak ne zcela příčetná. Jako kdyby byl Powers při psaní většinu času na tripu. Je to prostě moc překombinované a vysvětlení často pokulhávají, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že jsem všechno chápala. Netradiční pojetí upírů, proč ne. Ale oni jsou to chvíli tradiční zubatí upíři číhající v noci za oknem, na které stačí česnek, sluníčko či dřevěný kolík. Pak jsou to pro změnu Lamie nebo obří létající plazi, pak kamenní tvorové, tu zase pradávní bozi z předlidské éry, dřímající v horách, které kdosi probudil ze spánku. Z nějakého důvodu se člověk může vymanit z jejich vlivu v Alpách. Kromě česneku na ně funguje i voda, hlavně slaná – nemůžou přes moře, ale když se provdají/ožení, tak už najednou můžou. Vadí jim některé kovy, někdy kamení, sklo. Ne že by se to vše vylučovalo, jen je toho moc a tak nakonec vlastně pořádně nevíte, jak tohle plémě opravdu funguje. A když do toho všeho autor zamotal ještě Rakušany, karbonáře s železnými hřeby a tři slepé Graie pohazující si s okem, měla jsem hlavu vážně v pejru.
Dost dobře nechápu názor z jedné recenze tady, že knížka končí v půlce, a pak už je to jen nadbytečný chaos. Tak to vůbec není. Mezi první a druhou částí knížky je sice asi 3letá proluka, ale to je tak vše. Asi by se dalo říct, že je to pak zamotanější, hlavně ty tři Graie to dost zkomplikovaly, ale jinak se naopak ve druhé části konečně aspoň něco vysvětluje. (Ne že by se nevysvětlovalo každou chvíli něco, ale je to ten druh vysvětlení, při kterém po skončení nevíte o moc víc než před ním, a jen se zmůžete na nespokojené "no ale co to... proč...?".) A taky mi to ke konci přišlo nejčtivější. Po náročném rozjezdu, kdy jsem se snažila dostat do obrazu, a po rozpačitém dojmu z prostředka, kdy mě to už moc nebavilo, jsem posledních asi 100 stran dočetla v docela svižném tempu.
Powers vzal zajímavé a vskutku romantické okamžiky ze života básníků Byrona, Shellyho a Keatse, k nim si vybral jisté motivy z jejich básní, a na základě toho všeho vymyslel originální mystifikační příběh. Jen ho měl poněkud zjednodušit. Snad nejlépe to vystihl sám, když v knížce napsal: "Pokoušel se uchovat si dojem, že to všechno dává jakýsi smysl." Tak tohle bych podepsala, přesně tak jsem se cítila i já. Je to divné, je to náročné na pozornost a trpělivost, ale přečtení určitě nelituji. Powers umí udělat atmosféru a to je u knih možná nejdůležitější.
P.S. Na úvod každé kapitoly je tematický citát, nejčastěji z romantických básní. Vzhledem k tomu, že v tiráži není žádná informace o původu překladu, překládal verše zřejmě ten samý překladatel, který přeložil knihu. Aspoň by tomu napovídala úroveň překladu – bylo to většinou opravdu strašné, s takovou by Byron a spol. nikdy světového věhlasu nedosáhl. Mimoto byl slabší i samotný text knihy, který občas zatemňoval např. nevhodně zvolenými slovy smysl napsaného. Další Powersovy knihy mají jiné překladatele a jsou lepší. A navrch k tomu všemu je v tomto vydání (byť jde o stejné nakladatelství) hodně chyb.