Severoamerické jezerní příšery přehled

24.04.2024

Tak kde začít! Asi tím, co mi na knize opravdu vadilo - ukousnuté konce. Měla jsem pocit, že některá z příšer snad půlku příběhů snědla, protože to nebylo možný. Jasný, trochu něco nechat na představivosti čtenáře, je úplně v pořádku, ale tady u všech chyběla snad půlka.

Takže i když byl námět dobrý a mohlo by to být fakt úplně top, tak bohužel, nedozvěděla jsem se vůbec nic. A i když se se snažila si to nějak domyslet, tak jsme ve většině případů byla bezradná.

Je možné, že jsem nebyla naladěná na autorův styl, ale s další štafetářkou jsme se na tom shodli, takže těžko říct.

Nejvíce stojí za vypíchnutí povídky SS a Puklina. Puklina mě oslovila mrazivým prostředím, kde figurovali psovodi, zima až praští, no zkrátka já tohle prostředí můžu a příběh mi přišel taky super. A SS byla zase zajímává z psychologického hlediska, co je někdo schopný udělat pro popularitu atd., nebudu spoilerovat. Jenže! Opět...konec nikde.
Jiné povídky buď za nic nestály, nebo neurazily, ale ani nenadchly. Ty dvě výše zmíněné to potáhly na 50%, ale bohužel, jsem zklamaná.
Celkově knihu hodnotím jako průměr a doporučuji ji těm, co rádi dostanou originální námět, ale příběh si vytvoří víceméně celý sami. Já k těmto lidem nepatřím.