Prodavač snů přehled

03.07.2020

Hluboce filosofická kniha o životě každého z nás, se kterou jsem se opravdu hodně prala, ale jen proto, že její obsah byl pro mě obtížně pochopitelný, nebo spíše vstřebatelný. Nejsem si jistá, že jsem pochopila vše, ale rozhodně vím, že mi kniha mnohé dala.
Kdybych měla jmenovat, tak konečně chápu, na čem je založený kapitalismus a socialismus (dvě ideologie, jejichž filosofii jsem nikdy nedokázala pochopit).
Můj pohled se změnil na mnohé z lidí, od kterých jsem se vždy chtěla nějak odlišit jen proto, aby si mě s nimi ostatní nespojovali...
Kniha je ale především o snech. O těch, o nichž si myslíme, že jsou naše, i když je do nás skryl systém i o těch, které nám našeptává naše duše, ale my nejsme schopni ji slyšet, protože systém, v němž žijeme, žádnou duši člověka neuznává.
Tak moc mi kniha chvílemi připomínala Matrix. Lidé jako stroje ovládaní vyšším mozkem, generálem, který řídí naprosto vše. Jenže kniha je pouhým odrazem skutečnosti. A má otázka nyní zní... Opravdu žijeme ve svobodném světě? Opravdu nad námi nikdo nemá moc? Ano, máme sice demokracii, ale přitom všichni žijeme v otrokářském systému. Dobrovolně se pereme o to, abychom dostali hypotéku a nemuseli platit nájem bytu... A komu pak platíme nájem? No bance. Na desítky let se upíšeme a přitom nemáme nikde jistotu, že ty desítky let tady bude naše existence trvat. Abychom byli šťastní, potřebujeme toho hodně vlastnit, potřebujeme cestovat, potřebujeme tedy to, co nikdo jen tak na první stupínek zcela upřímně nedá, protože dávat najevo se to nesluší - PENÍZE!

"Žádám vás, abyste si uvědomili, že peníze samy o sobě nepřinášejí štěstí, ale jejich nedostatek vás o štěstí může drasticky připravit. Člověk se nezblázní kvůli penězům, ale láska k nim mu může sebrat klid. Když člověku chybějí peníze, je chudý, ale když s nimi nakládá špatně, je ubožák." (s. 177)

Ale opravdu tohle všechno potřebujeme ke štěstí?
Ne všichni.
V posledních letech se začínají probouzet lidé, kteří zjišťují, že štěstí lze hledat někde úplně jinde.
Jsem za ně vděčná. A ráda bych se považovala za jednu z nich.
Jsem blázen?
Možná. Ale jaká je definice normálnosti? Nevyčnívat, jít s davem?
Děkuji, to není má cesta.

"Nemějte strach z toho, že vás odsoudí veřejnost. Bojte se svých vlastních myšlenek, protože jen ty dokážou proniknout k podstatě člověka a zničit ho." (s.75)

"Kdo nabídne druhou tvář, dokáže, že je dospělý a vnitřně silný. Tváří se přitom nemyslí fyzická líce ale psychická stránka člověka. Nabídnout druhou tvář znamená prospět tomu, kdo nás ponížil, s grácií pochválit toho, který nás pomlouvá, prokázat altruismus a trpělivost s člověkem, který nás unavuje. Znamená to umět tiše a bez velkého křiku opustit palebnou linii, když na nás útočí. Schopnost nabídnout druhou tvář je prevencí vražd, traumat a nezhojitelných jizev. Slaboši se mstí, silní se umějí chránit." (s. 195-6)