Bretaňská idyla přehled

13.05.2024

(SPOILER) Po zklamání předchozím dílem jsem se do dalších pokračování dobrodružství komisaře Dupina moc nehrnula. Takže moje vlídnější hodnocení je možná způsobeno i delší přestávkou mezi jednotlivými případy.
Bretaňská idyla opět šťastně balancuje na pomezí detektivky a cestovatelské příručky. Tentokrát jsem opět toužila vyrazit na Konec světa, konkrétně na ostrov Belle Ille. Vychutnávala jsem si barvité popisy krajiny i městeček či přístavů. Krátké poučné vsuvky kolegy Riwala působily rušivě snad pouze v jednom případě, to odpouštím. A nad líčením lahůdek, které si v rázovitých hospůdkách komisař se svým týmem dopřával, se mi sbíhaly sliny.
Další jednoznačně pozitivní složkou byl samotný detektivní případ, tentokrát opravdu nečekaně zapeklitý. Jakkoli jsem měla v průběhu vyšetřování pocit, že tam spousta věcí nesedí, nejednalo se o autorovu neohrabanost, nýbrž naopak genialitu, protože při vrcholně překvapivém uzavření případu si všechny podivnosti sedly na místo jako kousky puzzle. A za mě je ústředním padouchem starostka, bez debaty.
Dvě věci však beznadějně skřípou, a obávám se, že už se to nezlepší nikdy.
S postupujícími díly série jsou postavy stále plošší a schématičtější. Dupin se prolévá kávou a chodí na procházky, Nolwenová telefonuje, Riwal vede místopisné přednášky a Kadeg je protivný, byť účelně věcný. A nic víc. Vztah Dupina a Claire se odehrává na pozadí tak vzdáleném, že kdyby byl vynechán, působí to lépe. To už se rázovití vesničané vyprofilovali víc, i když ani tam to nebyla žádná sláva. Tím pro mne ovšem uvěřitelnost příběhu dostává na frak.
A problém nejhorší. Nevím, jestli je závada v autorovi, překladu či redakčních úpravách, ale chvílemi na sebe nenavazovaly věty. Jako kdyby každá patřila do jiného příběhu. Také samozřejmě překladatelské kiksy (například zápory ve větách) či redaktorské (chybějící slova) čtenářské pohodě úplně neprospívají. Ale způsob zápisu, kdy jsem kolikrát luštila, o čem je vlastně řeč, mi vadil hodně.
Doporučit nemůžu, ale po dalším dílu asi po výrazné přestávce opět sáhnu. Čistě ze zvyku.

15.03.2024

Pokud čekáte klasickou detektivku, zavítejte raději někam jinam. Pokud čekáte poetické povídání o ostrově Belle-Île s menší kriminální vsuvkou, asi se vám kniha bude líbit. Mé hodnocení je asi ovlivněno očekáváním krimi v plném měřítku s notnou dávkou napětí a to jsem v knize nenalezl. Mám rád poetické povídání, atmosféru míst a kulinářské zážitky, ale asi to musí být doplněno i něčím víc, třeba jako v románu Nemusí být vždycky kaviár. Z tohoto pohledu bych 2/3 knihy nominoval na další díl četníka, tentokrá Četník na ostrově Belle-Île, samozřejmě v hlavní roli s Luisem de Funésem, pak se objeví zčista jasna malé okénko v podobě Hercula Poirota a je konec. Francouzská nabubřelost mi sama o sobě také nikdy moc neseděla a řada postav je právě v tomto duchu, chápu že zcela úmyslně. S komisařem Dupinem to bylo první setkání a žel i poslední. Ale věřím, že má i své fanoušky.