Příběh slunečnice přehled
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490605/bmid_pribeh-slunecnice-sWn-490605.png
4
334
334
Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příběh slunečnice. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (109)
Na knihy autorky jsem se dlouho chystala a jsem ráda, že jsem se k Příběhu slunečnice konečně dostala a určitě si brzo přečtu i další knihy autorky, protože Příběh slunečnice se mi velmi líbil.
V knize jsem dostala to, co mám v takovýchto příbězích velmi ráda, a to je střídání linky ze současnosti a linky z minulosti. Zároveň mám ráda příběhy z období druhé světové války, které se zabývají životem obyčejných lidí z tomto období.
Bavily mě obě linky, jak linka Natálie, tak vyprávění o Evě. Natálie mě chvílemi docela štvala, ale postupně jsem si ji docela oblíbila. Vyprávění o Evě bylo velmi zajímavé, byla to dost emoční jízda. Úplně nejvíce jsem si ale oblíbila babi Kratochvílovou, ta byla prostě úžasná.
Kniha byla velmi čtivá, chtěla jsem brzo zjistit, jak vše bylo a bude, ale zároveň jsem knihu dočíst nechtěla, nechtěla jsem se loučit s postavami a toto se u mě neobešlo bez slz. Už teď se těším až se pustím do dalších autorčiných knih.
Hodnocení 4,75*/5*
Zájem o autorku vzbudily nadšené recenze na její třetí knihu, tak jsem se podívala na zoubek její první. A rozhodně jsem neprohloupila.
Můžete se těšit na dvě časové linie, jednu současnou a jednu z druhé světové války. Přesto zde nenajdete drastické válečné scény. Celý příběh je o mezilidských vztazích, o pravé lásce a přátelství. A musím říct, že napsaný na výbornou! Dojde vám, jak málo stačí, a život se může ubírat úplně jiným směrem. Obě linky jsou moc hezky propracované a autorky styl mi náramně sedl. Nádherný, hluboký příběh, který se vlastně opravdu mohl stát. Příběh slunečnice mě nadchl a vyloženě jsem ho zhltla. Autorka má skvělý vypravěčský styl a tak ráda jsem si přečetla něco, kde jsou emoce vystavěné sílou příběhu, jen prostý lidský život. Určitě si přečtu i další knihy.
Související novinky (1)
Rivalové, Jen čas ukáže a dalších 70 knižních tipů (15. týden)
10.04.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Příběh slunečnice v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 382x |
| ve Čtenářské výzvě | 56x |
| v Doporučených | 24x |
| v Knihotéce | 161x |
| v Chystám se číst | 229x |
| v Chci si koupit | 39x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
romantika Protektorát Čechy a Morava zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
Jednadvacetiletá Natálie se po dopravní nehodě zotavuje v nemocnici. Pokoj sdílí s babi Kratochvílovou, která nečekaně změní celý její život. Když Natálii zklame její sebestředný přítel, který upřednostní svou dovolenou před tím, aby byl Natálii po boku, začne jí babi vyprávět příběh své starší sestry Evy. Tehdy ani ne osmnáctileté dívky, která v době protektorátu sloužila v opatrovně, kde se nejen starala o sirotky, ale také se osudově zamilovala. Jenže tato láska byla od začátku zakázaná. Eva během vyprávění zjišťuje, že ještě pořád není pozdě na to bojovat sama za sebe a že vlastně nechce lásku jen tak akorát.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Natálie a Evy. Jejich pohledy se střídají, stejně tak časové linky ze současnosti a minulosti. Do příběhu vplujete hned na první stránce a každou další stránkou s postavami cítíte každou jejich emoci. Obě linky jsem si zamilovala a když se postupně propojily s třetí postavou, do jejíhož nitra jsme také mohli nahlédnout, nečekala jsem to a o to víc jsem byla nadšenější.
Natáliin příběh vedl k uvědomění si, jak moc je důležité neztratit sám sebe. Nikdy bychom si od druhých neměli nechat vnutit, že něco, co máme rádi, je špatné a že bude lepší, když budeme dělat to, co chtějí oni. Někdy je potřeba sundat růžové brýle a podívat se na všechno kolem sebe, střízlivě. A že nám je pomůžou sundat cizí lidé, které jsme nikdy nepotkali? Ono to paradoxně pomůže nejvíc.
Eva působila velmi naivně, když až v opatrovně přicházela na to, co se kolem ní opravdu děje. Vzhledem ke svému věku a tomu, že musela odejít z domu, se to dalo pochopit. Až láska jí otevřela oči, ale zároveň strach z tehdejší doby, byl silnější, a proto se dopustila chyb, které by znovu neudělala. Jenže čas nejde vrátit zpátky a zároveň jen on může všechny chyby zase napravit.
Tuto knihu řadím do kategorie "pohlazení po duši" a už teď se těším, až se jednou dostanu k dalším dvěma autorčiným knihám.