Příběh kriminálního rady přehled

08.05.2024

Tuhle knihu jsem neměla vůbec v plánu číst, ale našla si mě sama. Na něco jsem musela asi 20 minut čekat, s sebou nic na čtení a opodál - knižní polička. Zběžně jsem si ji prošla a vytáhla knihu Příběh kriminálního rady, protože jsem si vzpomněla, že ji @honza____schneider chválil. Tak jsem se jen začetla a pak už jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne...

Hustá a tísnivá atmosféra by se dala krájet, to vše umocněno neustálým opakováním již řečených vět a informací.

Hlavním tématem je vztah otce a syna. Otec, přední kriminální rada, je neskutečně emočně chladný člověk. Jeho syn Viki otcovým chladem a chováním velmi trpí. Žijí spolu s komorníkem, služebnou a otcovým spolupracovníkem ve velké vile. Matka zemřela a bratr se odstěhoval, protože stejně jako Viki, nemohl už otce vystát.

Příběh je zároveň detektivní. Otec pátrá po vrahovi, který uniká. Viki chce sám vraha dopadnout, aby se otci pomstil. Viki má svého nejlepšího kamaráda, se kterým plánuje cestu do Turecka. Zajímavá je postava komorníka - ten tiše glosuje zejména otcovo chování a snaží se Vikimu některé věci vysvětlit.

Konec byl šokující a zároveň zdrcující, to jsem tedy nečekala.

Jsem ale ráda, že jsem poznala dalšího staršího českého spisovatele a zároveň další neotřelý styl psaní. J. Fuks je známý zejména svým románem Spalovač mrtvol.

Mě to vlastně připadalo trochu jako psychothriller. Zároveň tyhlety tíživé příběhy můžu číst opravdu jen občas.

"Stál na prahu nehnutě a němě, jako se stojí na prahu zločincovy cely. Stál nehnutě a zpříma, jako se stojí na přehlídce chroustů. Stál zpříma a chladně, jako se stojí tváří v tvář vyvrhelům. V jeho brunátné tváři a přivřených očích se nehnul sval a nezakmitl záblesk světla."

30.03.2024

Hohooooo, konečně jsem do toho zase nakouknul. Kdyby mi nedošlo místo v knihovně, nezačal bych recyklovat všechny věci, co už tam leží dlouho, a trvalo by mi mnohem déle, než bych se potopil tadyhle k panu radovi.
Je to nasáklý nedoceněností, nesnášenlivostí, despotismem, zatuchlostí a tyranií lidské zloby. Určitě jsem i něco vynechal. Odehrává se to někde v okrese, kterej je přikrytej kopulí, kterou ukradli asi v nějakým ponurým domě. Okrese, kterej by hodil na plátno třeba Tim Burton. Přesně tohle čekám od Ladislava Fukse.

Někdo tu a tam po okrese provozuje tuze zábavnou kratochvíli, a to tu, že si někde sedne, zakouří si, a pak prostřelí palici nějakýmu nezletilci, kterýho ukecá jako nějakej fake agent. Je to tak bestiální, že na to musí vlítnout sám, kriminální rada. Je to trošku ostřejší rada Vacátko.
Já to vidím tak, že mnohem hlavnější případ se tam odehrává v baráku u pana rady a tu a tam se to proloží nějakou tou vraždičkou. Kdybych měl bydlet s tímhle fotrem, komorníkem a plukovníkem, snažil bych se utéct záchodovým okýnkem. Ukrad bych cestou karton cigaret a nějaký prachy. Kdyby ten syn víc přemejšlel, tak to udělá, nebo počká na prázdniny. Kdo by taky chtěl zdrhat v těch závějích? Já sněžnice nerad a mnohem líp se čundraří v létě.
Vlastně jsem to teď četl podruhý a došlo mi, že junior tím okýnkem zdrhnout chtěl, a dokonce dost chytře. Až v Turecku. Tam je teplo a kebab.

Taky jsem si lámal hlavu, jestli to ten kluk dělal z pomsty, nebo to chtěl nenáviděnýmu otci posrat. A co otec? Dělal to pro kluka? pro jeho dobro? Nebo chtěl zametat pod koberec i větší drobky? Na to asi nikdy nepřijdu. Tak jako tak, radova manželka, když byla ještě živá, musela bejt zimní královna. Kdo jinej by s tim radou vydržel a ještě ho nechal na sebe vlézt? Ten jejich barák byl tak krásně podivnej, jako jejich rodinný vztahy. Pro mě to byla nádhera.