Pobertové přehled

02.04.2022

Pobertové jsou labutí písní tohoto jižanského autora, jehož jméno snad navěky bude vytesáno do památníků literární tvorby. Ať jsou Pobertové takovou odlehčenou verzí Faulknerovy jinak stylisticky náročnější prózy, přesto si nelze nevšimnou vysokých uměleckých kvalit. Je to knížka pro děti? Určitě ne, ačkoliv dítě je ústřední postavou příběhu, ale ten vyprávěn jeho starým já, které se vrací do svého dětství a vypráví svému vnukovi, jak se stal dospělým, o té hranici mezi dětstvím a dospění, kruté a přesto sladce mlžné vzpomínání na doby, kdy auto bylo pořád něco zvláštního, a kůň nebylo jen to zvíře v zoologické či na farmě, ale přítel v každodenní realitě. Obdivuji Faulknera nejen za jeho artistické výtvory, ale především za jeho lidskost a humanitu, která nejen hluboce chápe podstatu života černošského obyvatelstva, prostitutek či nakonec i zvířat, ale obecně celá lidská životní podmínka je v díle Faulknerově shrnuta často jen do krátkých vět, přesto tak výstižných, že kdybych byl schopen někdy alespoň jedné tak kvalitní a živé věty, byl bych snad naplnil i své literární ambice.

"Protože jsou některé věci, některé tvrdé životní skutečnosti, na které člověk nezapomene, ať je kdovíjak starý."
"...pro dítě, když nějaký stařec nebo stařena onemocní, jako by už odešli ze života; smrt sama jenom tak řečeno pročišťuje vzduch, protože nemůže vzít něco, co už je pryč."
"Když dospělí lidé mluví o dětské nevinnosti, ani doopravdy nevědí, co tím myslí. Pod naléháním o krůček ustoupí a řeknou, no tak teda nevědomost. Ale dítě není ani nevinné, ani nevědomé. Neexistuje žádný zločin, o kterém by jedenáctiletý chlapec už dávno neuvažoval. Jeho jediná nevinnost spočívá v tom, že snad není ještě dost starý na to, aby toužil po plodech toho zločinu, což neznamená nevinnost, ale zálusk na něco; jeho nevědomost spočívá v tom, že neví, jak se toho zločinu dopustit, což není otázka nevědomosti, ale tělesných rozměrů."
"Rozumíš, kdyby lidé tak rychle a rozhodně neodmítali myslet na příští pondělí, ctnost by neměla takové těžké a nevděčné časy."
"Toužil jsem po mamince. Protože člověk by měl být na zkušenosti, poznání, vědomosti připravený; ne aby ho znenadání praštily potmě klackem jako nějaký lupič nebo loupežník."
"...a já jsem seděl opřen o strom, tu jezdeckou ponožku jsem si stáhl, aby mi oschl obvaz; připadalo mi to jako celé hodiny, jako věčnost, a pak v příští myšlence mi to připadalo jako okamžik, zhroucený a zhuštěný čas."
"Budeš s tím žít. Správný člověk to vždycky dokáže. Správný člověk všecko přežije. Vyrovná se se vším. Správný člověk přijímá zodpovědnost za svoje činy a nese břemeno jejich důsledků, i když je sám nevyvolal, ale jenom se s nimi smířil, neřekl Ne, ačkoli věděl, že měl."

15.03.2021

Moja 1. kniha od Faulknera a musím povedať, že zo začiatku to bol boj. Vety na celú stranu vás nutia čítať veľmi rýchlo. Niekedy som sa strácala, opis nebol dokonalý a ja som nevedela zachytiť podstatné veci. Za to strhávam hviezdičku.

V druhej polovici som sa zorientovala a zvykla si na Faulknerov štýl. A zasa sa mi príbeh vryl do pamäti ako to súčasná literatúra už nedokáže. Som veľmi vďačná, že sa ešte v antikvariate dá dostať k týmto knihám.

,,Protože teď sem vědel, co má dědeček na mysli:že lidský vnĕjšek je jenom to, včem člověk žije, kde spí, a má to malou souvislost s tím, kdo člověk je, a ještě méně s tým, co dělá."