Po nás ať přijde potopa! přehled

včera

Asi nejvíc zajímavé je, jak přesně Gellner zachycuje svoje celkové rozpoložení, s minimem slov dělá pointy a mně se to většinou dost líbilo. Je v tom vše, co k mladickému rozpoložení patří... přesto bude jeho čtení lidi lámat na tábory, které si básně budou romantizovat (odstup času... ti stejní lidi, co ho dnes hodnotí jako autora kontrastů a rozebírají to tady jak u maturity, jak mu rozumí, ti samí by ho před sto lety pranýřovali; ženušky svých manžílků by tvrdili, že Franta spí s děvkama a je amorál a na tajňačku by si pak představovaly, jak od něj dostávají anál, rozteklý jak zmrzlina, s ksichtem do ruda... a "Pepo, dnes to bylo úžasný" - ironií je, že proti přesně téhle pokrytecké sortě lidí Gellner verše míří) i navzdory chmurnému podtónu a koncům, které značí. Ale o tom je život, takové texty mluví nejsilněji, ty, co žijí v momentu a pravdě a nestarají se o to, co bude dál, neomlouvají se, nectí a nedodržují směšná, trapná společenská dogmata a pravidla, co bylo před sto lety, co bude za sto let... když jsou lidi ještě mladí a nemají potřebu hrát to společenské divadlo, můžou ještě pořád žít syrovou upřímností.

19.05.2024

Ach, jak já se v něm vidím...

Gellnerova poezie je přímá a bez obalu, často kontrastuje krásu a ošklivost, ideály a realitu. Jeho verše jsou ostré, plné ironie a působí jako hořké komentáře k tehdejší společnosti a jejím hodnotám.

Přestože básně obsahují převážně těžká a pochmurná témata, jsou nádherně rytmické a melodické.

PÍSEŇ

Vím, skepse má je příliš tvrdá,
a mysl má je příliš hrdá
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.

Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.

Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
Včas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím.