Píseň pro Arbonne přehled

23.12.2018

Moja najobľúbenejšia kniha od Kaya. Príbeh síce nepádí zběsilým tempem, ale je napísaný tak, že som si to ani nevšimol. Pamätám si, že som sa od knihy ťažko odtrhával. Opäť nejde o čistokrvnú fantasy, nieto akčnú. Ale, to zasadenie do kvázi francúzskeho rytierskeho stredoveku so všetkými jeho atribútmi mi jaksi sadlo. Čítal som to dávno a určite si to niekedy zopakujem. Ten deň nie je ďaleko...

16.09.2018

Tohle bylo mé první setkání s G.G. Kayem a jak je patrné z hodnocení, pan spisovatel získal mé sympatie i pozornost. Popravdě, příliš mě nezaujala anotace ani obálka, ke koupi tohoto titulu mě vedlo pouze renomé autora a výhodná cena v (bohužel) Levných knihách. Není však na škodu, že si „Píseň pro Arbonne“ několik let počkala, až povyrostu z akční četby a stanu se trpělivější čtenářkou. Trpělivost je totiž přinejmenším zpočátku zapotřebí: kniha se sice nečte nijak obtížně, přesto díky pozvolnému tempu vyprávění a pomalé gradaci netáhne tolik, aby člověk dychtivě otáčel stránky.
Hlavním hrdinou příběhu je žoldnéř Blaise, zachmuřený seveřan, který kvůli znevážené cti své domoviny vstoupil do služeb v sousední Arbonne, opovrhované pro její „změkčilost“. Blaise postupně proniká do místních zvyklostí a tradic, poznává křivdy a nesmiřitelné sváry mocných rodů, léčí vlastní rány na duši. Jak nové prostředí formuje tohoto zdánlivě obyčejného válečníka, také on získává vliv nejen na lidi kolem sebe, ale v důsledku na celé národy.
„Píseň pro Arbone“ je román o vztazích, přetéká emocemi, přesto v něm fyzické projevy lásky mají překvapivě málo prostoru. Dočkáme se sice romantiky i akčnějších scén, stručně se seznámíme s náboženstvím i magií, podstatou však je důkladná duševní pitva, odhalování kořenů vyhrocených vztahů – manželů, milenců, marně toužících žen, odmrštěných mužů, znesvářených otců a synů, odcizených bratrů… Autor žongluje s mnoha míčky a má snahu vysvětlit i uzavřít osudy většiny postav, co se knihou třeba jen krátce mihnou. Tím si mě Kay získal: mám ráda, když do duší hrdinů vidím, když chápu motivy jejich jednání a nejsou pouhými papírem šustícími archetypy. Mírně bych vytkla snad jedině závěr, předvídatelný a místy skoro kýčovitě sladkobolný.
Příjemná kniha, má své drobné chybičky i hluchá místa, ale poctivé 4* si ode mě zaslouží.