Pandin palec přehled

23.06.2012

I pro mne první setkání s Gouldovými eseji. Autor má vzácný dar psát i o složitých věcech jasně a srozumitelně – ne nadarmo je jedním z nejznámějších popularizátorů vědy, a mnohdy zjistíte, že některé věci nejsou takové, za jaké jste je kvůli opakovaným nebo příliš paušálním tvrzením považovali. Kromě toho dovede najít věci buď naprosto obskurní a vytěžit z nich nejen pobavení a poučení pro čtenáře, ale taky obecné závěry (esej 22 o Randolphu Kirkpatrickovi, která by se jistě líbila Queneauovi), nebo věci všeobecně známé ukázat z nového, nečekaného úhlu (esej 10 o Piltdownském člověku). A i tady se setkáte s jeho odporem vůči podvádění (pokud by vás toto téma zaujalo, do češtiny je přeložena hodně šokující kniha „Skrytá historie lidstva“), rasismu a sexismu – viz. čtvrtá část knihy. Výpisek z ní (esej 13 o velikosti mozku), který ukazuje to, co jsem se v předchozím textu snažil naznačit:

„Ale když si budeme z minulosti dělat šoufky, nikdy ji nepochopíme. Schopnosti lidského intelektu zůstávají podle všeho už tisíce let stejné. Jestliže inteligentní lidé vynakládali soustředěné úsilí na vyřešení sporných otázek, které se nám dnes zdají pošetilé, pak je chyba v našem chápání jejich světa, nikoli v pokřivenosti jejich představ. I ten nejotřepanější případ nesmyslnosti starodávných časů – spor o to, kolik andělů se vtěsná na špičku jehly – bude smysluplný, když si uvědomíme, že teologové se nedohadovali, zda tam může být přesně 5, anebo 18 andělů, ale zda se jich na jehlu může umístit konečný, anebo nekonečný počet. Pro určitá teologická učení byla tělesnost (či netělesnost) andělů důležitou záležitostí.

(...)

Mě osobně tak nějak méně vzrušují závity či hmotnost Einsteinova mozku ve srovnání s představou, o jejíž pravdivosti nepochybuji: lidé se stejným nadáním jako on žili a zemřeli na bavlníkových plantážích nebo v robotárnách.“