Pád Cařihradu přehled

17.03.2024

Tak co se týče postav, mám mnohem radši revizora elektrických drah města Prahy, Gustava Anděla, než tadyhle toho Honzu Anděla. Je mi úplně fuk, jestli se narodil s purpurovejma škrpálama. Já se na rodil bos, a dodnes mám holej zadek.
Waltariho mám moc rád a při recyklaci knihovny kouknu i do toho, co rád tolik nemám. A paměť mi taky slouží asi jako tužkový baterky od nás z večerky. Opráším si tedy pár věcí, který se braly v dějepisu na základce. Nechtěl bych úplně bejt v Cařihradu tou dobou. Teda vlastně tou dobou bych nechtěl bejt vůbec nikde.

Anděl tam bydlí od tý doby, co zdrhnul od sultána a tuší, že bude průser. Akorát se úplně nechce zachránit. Je totiž skoro stejnej, jako hodně hlavních postav z Mikiho knížek. Skoro všechny jsou vzdělaný, fungujou jako kapesní překladač, získají si dobrý postavení, padaj na držku z velký vejšky a jako Forrest Gump, se nachomejtnou ke spoustě událostem. Jsou trošku otravní, více naivní a taky si vždycky nabrnknou dost podezřelou ženskou, která z nich vycucne kromě prachů a postavení i sebeúctu. Ale když to ty pani rozjedou, tak si Mikiho postavy řeknou žjóva, to je přesně to co hledám ty vole! Radši by si měly říct hrome!
Já ty lidi mám většinou rád, ale tadyhle Anděl je takovej divnej brouk, kterýho bych nejradši zaklapl zpět do knížky. Otravnej a nesympatickej parchant. Možná to bylo i tím městem, který to úplně dojebalo tím, co v něm hnilo za národy. Turek klepe na dveře Tlustou Bertou, ve volným čase si dává hašiš a co se děje na hradbách? Já chci prachy a chci o všem rozhodovat, protože jsem Řek. Smrdíš Řeku! Drž hubu Janovane! Pomozte nám. Sereme na vás z vysoka, protože my jsme Benátčani a tohle je váš rajón. Pochopitelně se podráží, uplácí a bonzuje. Fakt jsem věřil tomu, že sultán nebude muset hnout prstem, protože na hradbách se všichni pohádaj a nějakej podrazák jim nakonec otevře bránu. Akorát ten co chodil a hledal místa, kde se podkopávaj Turci, byl frajer. Ale to byl i sután, jak to skoulel s honorací z Cařihradu. A abych tolik nekřivdil Andělovi, musel si to slušně srovnat v makovici, aby to se vztyčenou hlavou dotáhl na poslední stránky.

Je to z důležitý doby, kdy něco končí a něco začíná. Řekové a Římani balej s ostatníma troubama svačiny, kufry a zavíraj krám, kterej se jmenuje Byzantská říše. V Istanbulu tou dobou otevírá svojí první pobočku první Istanbul kebab a přeživší, kterým je umožněno zůstat a žvýkat, si tak mezi prvními můžou objednat čerstvou štangli, velkou jako roura od kamen, s česnekovou omáčkou, sýrem a papričkama. Proč se tohle nikde nepíše? Je to samej sultán, císař, obléhání a výstřely z děla. Omlouvám se za sprostý slova, ale nahrnula se mi krev do hlavy a pak to všechno lítá. Aby se mi nalila jinam, takový štěstí nemám.

16.09.2023

Zatímco u Waltariho Sinuheta a Etruska se četla kniha prakticky sama už od první stránky, tady jsem měl zpočátku celkem problém se do knihy nějakým způsobem začíst. Přikládám to však historickému období, do kterého je zasazen děj (ano, se středověkem nejsem zas takový kámoš jako se starověkem) a místy až fanatickému chování Jana Angela, které mě místy lehce iritovalo. Dobré dvě třetiny knihy jsem si říkal, že výsledné hodnocení bude spíše průměrné, ovšem posledních více jak 100 stránek bylo naprosto epických. Ve výsledku knihu hodnotím jako další zdařilé Waltariho dílo a jak už tady v komentářích někdo zmínil, dokázal bych si představit i přenesení knihy na stříbrné plátno.