Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace přehled

Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372642/mid_odinn-mytus-obet-iniciace-OaZ-372642.jpg 4 18 18

Kniha se věnuje staroseverskému náboženství a mytologii. Poskytuje přehledný úvod do kultury, mýtů a rituálů předkřesťanské Skandinávie doby vikinské a podrobný výklad věnovaný nejvýznamnějšímu severskému božstvu – Ódinovi. Autor představuje jednotlivé mýty, v nichž hraje Ódinn stěžejní roli, z výkladu potom vyvstává síť souvislostí mezi těmito příběhy. Zdánlivě velmi odlišné výjevy – Ódinova sebeoběť na kosmickém stromě, kde po devět nocí visel proklát kopím, či jeho dobrodružná výprava za medovinou básnictví a další mýty – se tak ukážou kroužit kolem společného významového jádra, monomýtu, který v sobě integruje proces sebeoběti a iniciace.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (6)

bosorka@
03.10.2022 3 z 5

Kozaka znám naživo z mnoha přednášek FF. Proto si mnohé tu méně srozumitelné a nesouvisle už domyslim. Přesto jako např. i Neubauera neumím přečíst chronologicky, ale čas od času si knihu někde otevřu a přečtu kus. Aby člověk ocenil poměrně tvrdě akademický, jednostranně zaměřený rozbor, musí mít Eddu a spol. ságy, hodne zažité /což nemám/. Připomíná to tim angličtinu pro hodně pokročilé. Pro studium mýtu např. z fenomenolog. hlediska, je kniha ale podstatný kus skládačky. Casti knihy mi přijdou zbytečné kolecko akademizovani a části zas vynikající /těch je méně/. Pokud se někdo potřebuje dozvědět něco o základních pojmech v názvu knihy, měl by si přečíst slovník pojmů a severské ságy. Dozví se podstatně více a srozumitelněji.

Archon
05.03.2021 odpad!

Zřejmě nejhorší a nejzbytečnější kniha o Ódinovi a severské mytologii, z níž se prakticky nic určitého nelze o slíbeném tématu dozvědět. Je to tím, že autor přistupuje k látce způsobem, který je pro seveřany a jejich představy vyloženě nevhodný, cizí. Není religionistický ani historický, ale spíše intelektuální a teoretický. Autor nepracuje s historickými prameny nebo hmotnou kulturou (nálezy), jak bývá zvykem u vědeckého přístupu, ale jen s obecně známými skutečnostmi a vlastními myšlenkami jako student humanitního oboru na filosofické fakultě (ostatně je to i řečeno v předmluvě), což je největší kámen úrazu. Výsledek je nicneříkající, výpovědní hodnota žádná. Užitečná není kniha ani jako souhrn dostupných informací o Ódinovi a severské mytologii, jak jsem naivně doufal, těm se vyhýbá nebo je míjí obloukem a zcela bez cíle se točí v kruzích kolem notoricky známého a pojmů iniciace a oběti, nic konkrétního nedokáže sdělit. Když dojde řeč na Ódinova jména, které by mohly do tématu vnést trochu světla, autor to jen odbývá lacinou poznámkou, že v knize pro ně není dostatek prostoru, ale jinde to naopak zavání jeho plýtváním, potřebou zahustit obsah a zaplnit papír opakováním obecně známého nebo dříve vyřčeného typu „Ódin je bohem magie“ atp. již víme z předešlých stránek, ale autor má jakousi potřebu se k jasným závěrům vracet a znovu je dokazovat. Nebylo nutné kvůli tomu knihu psát a vydávat, když nemá co říct. Slíbená „analýza“ na závěr je asi to nejhorší z celého výtvoru, naprostý blábol. Ani dva či tři převyprávěné příběhy z islandských sbírek převážně negativní dojem nezachrání. Islandské Eddy jsou v podstatě základní zdroje o severské mytologii a českému čtenáři jsou dostupné jako překlady v daleko lepší formě než tyto, bez násilného vytrhávání z kontextu, zároveň bývají doplněné kvalitními komentáři, ale zde jsou vyloženě opsané strojově a nudně, hlavně jsou vytržené a neúplné, sloužící asi jen jako výplň tohoto studentského experimentu. Nejsou to také jediné zdroje o Ódinovi. Co dodat, knížka se díky názvu hezky svezla na aktuální vlně zájmu o vikingy a severskou kulturu. Napsat ji nedalo zřejmě žádnou námahu, když to je upravená verze vysokoškolské práce. Nenašel jsem jediný důvod, proč si jí pořizovat a číst, či pro koho měla být původně napsána apod., kantoři byli s tím, co četli, možná spokojeni, ale jakýkoli jiný čtenář si z toho o mytologii a náboženství neodnese prakticky nic hodnotného, naprostý odpad, ztráta času i peněz.


honajz
16.09.2019 2 z 5

Nesdílím nadšení předchozích komentujících. Kniha mi přišla psaná stylem: Zde máme uživatele jménem honajz, když se do něho řízne, teče z něho červená tekutina, pravděpodobně krev. Krev symbolizuje oběť, a tak může mít honajz něco společného s obětními obřady. V některých chvílích honajz chodí po horách. Hory symbolizují majestátnost, a tak si možná myslí, že patří k božskému pantheonu. Honajz má dvě ruce a dvě nohy, což jsou symbolická čísla vztahující se... To už je jedno k čemu. Prostě mi připadalo, jako kdybych četl záznam z pitevny, se všemi možnostmi a variantami všeho, co se našlo, ale podobně jako by nikdo neměl představu o honajzovi, těžko si udělá obecnější představu o Ódinnovi. Doporučuji k tomuto tématu spíše R. I. Page: Severské mýty.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace v seznamech

v Právě čtených2x
v Přečtených19x
v Doporučených2x
v Knihotéce18x
v Chystám se číst26x
v Chci si koupit19x
v dalších seznamech1x