Obžaloba člověka přehled

23.04.2022

Formativní kniha, která má sílu měnit život lidí (a nepřímo i zvířat).
Děkuji.

25.03.2022

Napriek tomu, že kniha bola napísaná v roku 1946, je stále veľmi aktuálna, miestami až nadčasová. Celá sa venuje vzťahom ľudí k iným druhom, zrovnoprávňovaním zvierat s ľuďmi, striktnému vegetariánstvu, silnej kritike antropocentrizmu, v poslednej kapitole dokonca aj preľudneniu, pričom si vôbec neberie servítku pred ústa. Spája hinduizmus, preferenčný utilitarizmus, sentientizmus a biocentrizmus (skutočný biocentrizmus – nie tie novodobé rozprávky, ktoré píše Robert Lanza). Je to každopádne alternatíva k väčšinovým (liberálnym) pohľadom na túto tematiku – autorka je totiž nacistka. Hoci hitlerizmus ma nijakým spôsobom nefascinuje, autorka ho do knihy zapletie, našťastie, len zopárkrát – rétorika a radikalita jej názorov na tému Človek vs. Príroda je však viditeľne rozdielna v porovnaní s bežným prúdom. Je to preto skvelé rozšírenie si obzorov, a musím priznať, že niektoré vety mi akoby ťahala z hlavy – asi nie som správny intersekcionálny utopista; Striktné zákony na ochranu zvierat a Zeme a pevnú ruku na ich dodržiavaní stopercentne podporujem, a to aj keby to bolo na úkor ľudských možností a slobôd. Na keci o slobodnej voľbe, keď je v sádzke prežitie druhov a život na Zemi, už vôbec neverím.

Zhrnutie autorkiným citátom: „Činnou laskavost ke všemu živoucímu by měly vyjadřovat nejen každodenní návyky lidí po celém světě, ale také jejich oficiální instituce, zákony a předpisy. (…) Chceme nejen společnost, která s všeobecným zděšením a zhnusením vzpomíná na jatky a vivisekční laboratoře (a která na civilisace, jež takové věci strpí, shlíží jakožto na méněcenné), ale také společnost, v níž jsou pohodlné domovy pro různá toulavá zvířata stejně běžné a považují se za stejně přirozené a nezbytné, jako je tomu dnes se sirotčinci a s domovy důchodců. Přejeme si společnost se skutečně biocentrickým, nikoli antropocentrickým obecným vědomím, v níž by se, nastane-li potravní nouze, lidské bytosti neupřednostňovaly, tak jako se dnes neupřednostňují lidé žádné určité rasy či země. (…) Nestačí neškodit, nestačí nevykořisťovat kvůli lidským zájmům žádná zvířata, ba ani svět rostlin, nakolik to bude možné. Rozšířit činnou lásku na všechno živoucí, učinit všechno, co je v našich silách, a to i v náš vlastní neprospěch, abychom každému jednotlivému tvoru, ať ptáku či savci, umožnili další potěšení z pohledu na slunce, ze zdraví a z krásy – to je naše etika.“