Norské dřevo přehled

včera

Teď tady čtu ještě anotaci a musím se smát: "scény nespoutaného sexu." Co je na orálním sexu nespoutaného, haha.

Od Murakamiho jsem toho zatím moc nečetla a kdyby se mě někdo zeptal na mého oblíbeného prozaika, určitě by jeho jméno nepadlo. Ovšem kdykoli na něj narazím, jsem vztažena do jeho strohé a elegantní - snad prostě "japonské" - poetiky. Jeho knížky jsou pro mě asi nejzajímavější tím, že nikdy nevím, jak se vyvinou. Skoro bych řekla, že tam schází katarze... hrdina pořád něco rozplétá a rozplétá, až si nakonec musí přiznat, že to nerozplete a bum! konec zvonec. Nejinak je tomu i v Tóruově příběhu. Jako hrdina mi připadal docela pasivní. Jako by vždy jen reagoval, ale nikdy nebyl původcem děje (pouze *ukal všechny ženy okolo). Každopádně mě to ale bavilo a za čas si od Murakamiho zase něco s chutí přečtu.

Tak tohle je ten slavný postmodernismus? Moderní literatura? Jo,přípomínalo mi to podobné prázdné žvanění jako u Coelha a podobných mudrců... iracionální chování, banální vztahy, nulové napětí, rozvláčný děj, protivné postavy, dialogy jak z absurdního dramatu, ubrečenost snad v každé scéně, rádoby filozofická moudra pronášena bez jakékoliv příčiny, souvislosti....opravdu, proč tohle má takovou popularitu?!? Jen proto, že to je zde západní kultura, otevřená sexualita, melancholie, hippies, tak to je jako dneska fancy číst?? Tak duchaprázdnou knihu jsem opravdu dlouho nečetl, připomíná to plytkost americké literatury, takže ta inspirace je opravdu znát... nějakou uměleckou hodnotu zde hledám bohužel marně, je mi líto. Vrátím se raději ke klasice, takový Dickens, Feuchtwanger, Flaubert, Dostojevskij to je skutečná literatura, která platí i dnes za vrcholnou.