Než se rozdělíme přehled

17.05.2024

Pěkné. Bohužel málo známá autorka, přitom vážně dobrá.

Píšu jménem Blanky Kubešové - cituji: Kdo četl jednu knihu Ivy Tajovské, koupí si druhou a bude čekat na další... Všechny mají totiž v sobě kromě nosné dějové linie a dějových zlomů i silné hrdiny a silný náboj citu, porozumění a pochopení pro jejich slabosti. Asi to vychází ze životních zkušeností a původního autorčina povolání v sociálním sektoru.
Měla jsem štěstí, že jsem četla celou trilogii Odpusť, že jsem se vrátil, Hořící Nebe a Než se rozdělíme pěkně v jednom sledu a mohla jsem sledovat hlavní hrdiny, jejich složité osudy i vnitřní dilema od samého počátku.
Kdo má rád historický román, přijde si na své. Odpusť, že jsem se vrátil rozhodně není jednoduché čtení. Autorka staví na reálném základu, retrospektivní pohled na 1. světovou válku je tu podán plasticky ze všech stran, především očima navrátilce z italských legií a jeho ženy Anny. Otázka vlastenectví a ženský pohled na dějinné události je v naší literatuře něco zcela nového a neotřelého, podobně jako pohled na vztah poničený válkou, který nesoudí, ale je nanejvýš vnímavý k osudu druhého.
Jestliže někoho hned nezaujal vypravěčský jazyk, ve volně navazující práci umístěné opět do prostředí východních Čech, se to změní. HOŘÍCÍ NEBE je psané nádherným, lehkým a květnatým jazykem, který vás nutí se občas vrátit a přečíst si to či ono znovu, zavřít oči a nechat to v sobě doznít. I tady zůstává autorka věrná dvojímu pohledu na svět. Co se děje v mysli letců při shazování bomb na chemické továrny a naopak, jak to vidí místní obyvatelé? Co je pravda? říkáme si. Ne, nikdy nemá jen jednu tvář, nikdy není jen jedna, ta naše, ale vždy a vždycky přinejmenším dvojí.
Příběhy románu NEŽ SE ROZDĚLÍME uzavírají celou trilogii. Odvíjejí se mezi dějinnými konflikty 90.let, na které autorka nahlíží kriticky a s pochybnostmi. Její zkoumavý pohled se nevyhýbá neklidným a skličujícím změnám, které tato doba přináší, tedy ani pádu komunismu, ani občanské válce v Jugoslávii nebo době po „Sametu“. Znovu se setkáme se známými hrdiny, jejichž osudy jsou v celé trilogii velmi dobře skloubené a kterým autorka nemilosrdně sahá do svědomí. Opětovně se dotýká toho nejpodstatnějšího v mezilidských vztazích - stárnutí, samoty, odcizení, a především potřeby smíření a odpuštění. Tedy toho nejvíc potřebného k naší vnitřní spokojenosti a toho nejnutnějšího, máme-li jít dál s klidnou vírou a očekáváním.
Každý díl této trilogie přináší kousek české historie. Každý končí laskavě s nadějí do budoucna, někdy možná nadějí až příliš idylickou, ale kdo ví? Třeba právě proto v nás tato naděje doznívá i v naší rušné době ještě dlouho po zavření knihy. Dokážu si představit, že by celá trilogie mohla do budoucna posloužit jako scénář.