Nespavost přehled

dnes

audiokniha: sci-fi příběh postavený na zajímavém nápadu o relativním omládnutí a zapojení se do boje nadpřirozených sil dobra a zla vyplynulých z cíleně způsobené nespavosti. Na konci hodně zašmodrchané a přitažené za vlasy. Pan King je holt řemeslně výborný americký tvůrce.

27.05.2024

Do ráje je cesta dlouhá, tak se, miláčku, nenech zdržovat maličkostmi.

Kinga skoro neznám, ale toto se mi líbilo. Nespavost je sice samostatný román, ale fanoušci ocení napojení na To přímo v jeho městě Derry s mnoha drobnými (tam, kde stával vodojem) i většími (balonkové provázky) odkazy. Další napojení je na Temnou věž. Tu neznám vůbec, ale přišlo mi jako docela silné. To by ale musel potvrdit někdo ze znalců. Další konotace mi ušly.
No ale k příběhu samému. Je to taková antiteze To. Hrdinové, bojující se nadreálným zlem, jsou místo puberťáků páprdi z Harris Avenue, kteří vesměs jedou osmé gumy a pomalu začínají sledovat, v kterým regále mají v Renetě plíny. Dva z nich jsou ale vybráni a předem formování nedostatkem spánku k jiným cílům než šachovým partiím na 3. ranveji nebo štrikování svetrů. Vyšším? Hlubším? A jak moc jde o šílenství a jak moc o realitu?
Jako wow, byla to jízda. Poslech má skoro 26 hodin, ale bavilo mě to. Jen jsem od toho samozřejmě musel odcházet a vracet se a poslouchal jsem to snad 1/4 roku, ale vždycky jsem zaplul do příběhu jako do rukavičky. Před mýma očima (ušima) se odehrával přerod z komorního dramatu o stárnutí a psychickém strádání vlivem nespavosti v něco zcela jiného, v něco mnohem víc antického nebo shakespearovského. Do toho básně Stephena Dobynse a dalších, úryvky z dětských knih a podobné kotvy do reality, které Stephen King prostě umí. Výborné a uvěřitelné postavy s hloubkou a svým vlastním příběhem jsou u něj samozřejmostí. Také hodnoty, pro které stojí za to umřít. A velká slova, které ale u něj nezní pateticky. Že život je silnější než smrt. Že láska a oběť umí zastavit i zlo s rezavým skalpelem v ruce. Možná proto se mi to líbilo. Protože bych chtěl být takový sekáč jako Ralph Roberts. Klidně hned, ale jsem ochoten si počkat i do sedmdesáti.
Proč ale tedy jen 80? Možná 84, ale i tak. Proč? Protože to bylo až moc rozvleklé. Třeba jen závěrečná scéna před Renetou je dlouhá jak týden před výplatou. Protože krásné první mrknutí na Pána prstenů bylo hned v dalších větách proměněno z mrknutí na oooobří okecávačku téhož (doprdele proč?!!!), aby se dokonce vrátilo po mnoha desítkách stran jako bumerang s druhou okecávačkou. Jak já bych byl rád jen za to první mrknutí! Jo a taky to bylo rozvleklé. Táhlo se to jak sýr na pánvi. Sice to bylo super, ale vaty bylo jak ve Veverské Bítýšce. Ano, ta vata byla taky super, prostě skvělá eňoňuňo kvalita, ale pořád jen vata. Jo a rozvleklé to bylo. Jakoby byly postavy už trochu nakažené tím Němcem zavilým. Jak říkám, rozvleklé. Tak proto. Ale jinak super.