Nemám žádné jméno přehled
Dagmar Hilarová
Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky. Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nemám žádné jméno. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (22)
Knih na toto téma už pár přečtených mám a těžko se takové tituly na těžší tématiku hodnotí.. obzvlášť, když Vás až tak nezaujmou. Pro mne to nebyla kniha, kterou bych chtěla číst v každé volné chvilce, nevtáhla mě.. a bohužel mi přišlo, že ono místo bylo popisováno s určitou lehkostí, která mi k tomu prostě nejde..
Vše bylo řečeno níže. K autorce mám maličko osobní vztah. Jsem moc ráda, že kniha u nás nakonec vyšla, bohužel in memoriam. Přečetla jsem jí na jeden zátah. Hrozivé zážitky popsány s lehkostí, kterou chápu jako nutnost to vše přežít.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nemám žádné jméno v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 168x |
ve Čtenářské výzvě | 29x |
v Doporučených | 20x |
v Knihotéce | 96x |
v Chystám se číst | 149x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 8x |
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé deníky Terezín (město a pevnost) židovská ghetta perzekuce holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
2012 | Nemám žádné jméno |
1984 | Jak zvířátka našla domov |
1981 | Deníček našeho děťátka |
2013 | Dětem |
1986 | U rybníka v rákosí |
Četla jsem před lety ukázky v Mladém světě. Když jsem si pak knihu koupila, byla mi povědomá.
Popis života v Terezíně, no jak říkali ti, kteří odjeli do neznáma, byly to lázně.
Nesmíme se na knihu dívat pohledem těch, co vědí, jak to bylo dál.
Pro děti jako povinná četba by udělala spíš medvědí službu.