Ostrov panenek přehled

17.03.2024

Od Jeremyho Batese jsem četla již dvě knihy, které byly docela fajn, a tak mne zajímalo, s čím dalším přijde - takže když vyšel Ostrov panenek, chtěla jsem si ho určitě přečíst. Nakonec se z toho vyklubalo průměrné čtivo.
Pokud máte od autora už něco přečteného (Les sebevrahů, Paříž: Katakomby), tak už zhruba tušíte, co můžete očekávat. Autor totiž používá docela podobné schéma. Spolu s postavami se ocitáte na místě, které je opředeno nějakou temnou historií, a na to autor naváže s nějakým smyšleným příběhem, který se opírá o ty legendy či události, které jsou s tím místem nějak spjaté. A stejně tak tomu bylo i tady.
O Ostrově panenek, nacházejícího se nedaleko mexického města Xochimilko, jsem slyšela už dřív. Myslím, že se autorovi celkem slušně podařilo navodit tu tajemnou, divnou a poněkud pokřivenou atmosféru, kterou jsem z těch povídaček kolem Ostrova panenek vždycky cítila. A to jsem ocenila.
Zápletka, s níž autor přišel, byla zajímavá, bavilo mne to a chtěla jsem vědět, co se teda děje a kdo za co může. Děj je tu rozštěpen do dvou linií (minulost a přítomnost), které spolu ale nějak souvisí, jak už čtenáře napadne hned na začátku. Přiznám se, že ta linie z minulosti mne bavila víc - přišla mi napínavější, temnější a přinesla mi víc takového toho pocitu mrazení, jaké člověk u hororů očekává. Dějová linka z přítomnosti, ta hlavní, byla zpočátku hodně pomalá, nezáživná a moc ukecaná - osobně bych ji radši viděla proškrtanou a tím pádem nahuštěnější.
Celkově to hodnotím průměrně - 3 hvězdy z 5. Nebylo to vysloveně špatné, ale pár výhrad mám, no...