Sochaři masa přehled

„Annabell plakala.
Poručík ani nezvedl hlavu.
Julius se tiše modlil.
Smrťák klel jak pohan.
Horn se . . . vracel.¨“

Ačkoliv se mi zdálo v předešlých knihách, že je pan Jakub Hoza samostatně uvažující spisovatel, v této jeho poslední knize mě krutě vyvedl z omylu. Zdá se mi, že až skoro sprostě vykradl Tarantinovo filmové zpracování Osm hrozných. Ano v anotaci je to dokonce reklamováno, že je to styl Tarantino. Ovšem tohle není styl Tarantino, to je prach sprosté opisování. Jsem zklamán i z toho, že druhá půlka příběhu není o upírech, nebo mimozemšťanech. (když už jsme u toho Quentina) ale o kožoměncích.

Citát: Už od prvního setkání mám nutkání ho zabít.

V půlce se totiž příběh vydává tak trochu úplně někam jinam. A když už se v anotaci mluví o Věci (Kultovní horor o mimozemské entitě od Billa Lancastera), tak jsem opravdu očekával mimozemšťany. Ale hovno, jsou to jen obyčejní pekelníci. Už jsem si zvykl na styl pana spisovatele a to jak v sérii Strašák, tak v sérii Nathaniel Darnsworn. Ale zde mě zklamal. Měl jsem za to, že má na víc, a ne jen přepsat pár scén z filmu i scénáře z roku 2015 . . . a pak k tomu dodat nějaký mišmaš o pekelné bráně. Bral jsem příběhy Nathanilea Danrsworna s nadhledem, jako součást image, ovšem toto poslední dobrodružství mě skutečně otrávilo ve všech významech tohoto slova. (Pardon pane spisovateli za papouškování jednoho vašeho výroku v této knize.)

Citát: Jestli jsem se něco naučil, tak to, že jak se jednou rozhodnou k činu, krutost trestu je neodradí.

25.03.2024

Čekal jsem rozběhanou dark fantasy vyvražďovačku jako v prvním díle, ale nakonec se z toho vyklubala zajímavá detektivka říznutá Osmi Hroznými. Což o to, vyvražďování bylo taky dost, ale změna stylu byla značná. Trochu mi chyběl tajemný geniální lovec, ale hrábě taky dobrý. Takže nakonec spokojenost.