Naděje má hluboké dno přehled
Jaromíra Kolárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127556/bmid_nadeje-ma-hluboke-dno-n5E-127556.jpg
4
63
63
Příběh prosté ženy, která v nemocnici vzpomíná na své mládí a hodnotí celý svůj život. Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici donutí hrdinku přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých. Ve zkratce zachycuje i pohnuté životní osudy ostatních pacientek. Do životního příběhu promítá společenskou situaci od počátku 20. let až do součastnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Naděje má hluboké dno. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (11)
Hlavní protagonistka prožila několik desítek celkem spokojených let, privykla svému manželovi, kterého přece jen tolik nemilovala jako svou první lásku, založila rodinu, těšila se z vnucek.Pak jako blesk udeřila zákeřná nemoc, která ji donutila zrekapitulovat svůj život a zrevidovat životní omyly, kterých se přes veškerou snahu dopustí každý z nás. Velmi pěkné čtení, které nás donutí zamyslet se i nad pomíjivosti života.
Pokud se někdo dostane do takovéto situace, určitě vzpomíná na svůj život, co se mu odehrálo, co by udělal někdy jinak. Přemítá si celý život a kdyby každý dostal ještě jednu šanci, prožil by to úplně jinak. Což vede k otázce...jak?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Naděje má hluboké dno v seznamech
| v Přečtených | 88x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 57x |
| v Chystám se číst | 24x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
zfilmováno nemoci rodinné vztahy nemocnice, špitály psychologické romány nemocní umírání
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto s kovbojem |
| 1983 | Veronika, prostě Nika |
| 1976 | Holky z porcelánu |
| 1986 | Chtěla bych ten strom |
| 1981 | Cizí děti |
Paní Dlasková by si zasloužila klidné stáří. Místo toho se musí postarat o nemocného manžela, děti, vnoučata a teď ještě do jejího života vkročila zákeřná nemoc, kdy musí být hospitalizovaná v nemocnici a zde je dost času na životní rekapitulaci...
Abych řekla pravdu s knižní tvorbou Jaromíry Kolárové jsem se setkala poměrně nedávno a byla jsem velmi mile překvapená. Její pohled na svět je mi velmi blízký a v jejích postavách vždy najdu něco z mého života.
...na lidském životě je ze všeho nejsmutnější, že stárne jen obal a jadýrko zůstává mladé a svěží, uvnitř jsem stále stejná, nehlásím se k svému opotřebovanému tělu, stačí jen sloupnout vrchní kůrku a najdu svou pravou podobu, i když mi ji zatracené zrcadlo nechce a nechce přiznat...
...kde zůstaly naše děti, aby nám oplatily péči, kterou jsme jim věnovali, kde jsou naši manželé a manželky, co jsme jim léta stáli po boku, kde jsou naši bližní, kterým jsme kdy pomohli?...
...manželství zbavuje lásku šťávy, utrhli jsme si čerstvý plod, myslíme, že si ho uchováme, ale buď nám shnije, nebo nám vyschne na křížalu, můžeš ji hryzat a hryzat, původní chuti se nedohryžeš, namočíš ji do vody, změkne, nabobtná, ale pranic se nepodobá červenému jablíčku, hrušce máslovce, ojíněné švestce...
...někdy si nejsem jistá, jestli má člověk právo zotročit si půdu, rostliny i zvířata, sníst ptákům vejce, sebrat kravám telátka, ukrást včelám med, ovečkám vlnu, vyhubit se škůdci i všechnu krásu květů a roztodivného hmyzu. Jak bude vypadat tahle krajina, až padne poslední strom, zahyne poslední motýl, poslední sněženka?...