Muž, který se směje přehled
Victor Hugo
Muž, který se směje je romantický a dobrodružný román, plný emocí a napětí od první do poslední stránky. Kočovný herec Gwynplaine se stigmatem znetvořené tváře, který netuší svůj aristokratický původ a bohatství, slepá kráska Dea, moudrý stařec Ursus, to jsou postavy, s nimiž budete dýchat, prožívat zvraty mezi štěstím a největší úzkostí. Navíc je dílo úžasnou freskou doby, líčící svět potulných komediantů, námořníků i vznešené společnosti, barvitou jako obrazy Hieronyma Bosche.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Muž, který se směje. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (53)
Budu opakovat už stokrát řečené, ale knize by rozhodně prospělo ji osekat. Msty je to vážně zbytečně zdlouhavé a té omáčky kolem nebylo třeba tolik. Jinak je to ale skvělý, smutný a lidský příběh. Jen ten konec mi dlouho neseděl.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Tajemství je jako síť, jakmile povolí jedno oko, rozpáře se celá.“
Kniha Muž, který se směje v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 426x |
ve Čtenářské výzvě | 39x |
v Doporučených | 35x |
v Knihotéce | 314x |
v Chystám se číst | 259x |
v Chci si koupit | 48x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Anglie zfilmováno francouzská literatura 17.-18.století únosy dětí historické romány
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu.
tolik k úvodu.
Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b.
"Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce.
Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti.
Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl.
Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!