Muž jako evoluční inovace? přehled

17.10.2020

Když se university kvůli pandemii zavřely, pan profesor Komárek nám prorocky doporučil jako literaturu k domácímu studiu Vernovy „Dva roky prázdnin“. Ty už mám přečtené, takže se mi nejrozumnějším řešením jeví pustit se do knih pana profesora samotného. Při čtení ho beztak v duchu slyším. :)

„Muž jako evoluční inovace“ (ten otazník se tam, myslím, ocitl jen z důvodů provokativních) je soubor interdisciplinárních esejů. Autor čerpá ze zoologie a etologie, antropologie, medicíny, psychologie, sexuologie, etnologie, folkloristiky, sociologie, filosofie, lingvistiky a historie – jak si mnohoslibné téma „muž“ žádá. Do knížky vplétá i svoje cestovatelské zážitky a dojmy z literatury. Některé eseje vyznívají spíše popisně, jiné spíše úvahově; zkrátka typický Komárek.

Když pominu všechny rysy, které jsem chválila už na předchozích jeho knihách (neskrupulóznost, bezpředsudečnost, hravou schopnost převracet paradigmata na hlavu, formulační mistrovství, jazykovou virtuozitu a smysl pro humor), musím vyzdvihnout právě zmíněnou interdiciplinárnost, na jakou si dnes málokterý vědec troufne. Jedna z příjemných stránek jeho „Muže“ tkví v tom, že prohlubuje informace, které člověk okrajově registruje v médiích a které se více či méně týkají každého příslušníka lidského druhu (např. proč muži dožívají nižšího věku, co má vliv na utváření mužského/ženského modelu chování nebo kde se berou některé deviace). Trošku mě dráždil jen důraz na Junga a (kritický) na Freuda. Závěr, že tmelem mužských societ jsou homoerotické - byť ne homosexuální - vztahy (to je ta evoluční inovace), ve mně tak docela důvěru nevzbouzí. Emoce by nestačily?

Občas jsem byla nucena vybojovat o „Muže“ zápas s otcem, který ho četl zároveň se mnou a závodil s mojí záložkou. U večeře jsme se pak smáli autorovým vtipům („Othello, Afroital benátský“). Každý, kdo se ocitl v mém okolí, se navíc musel smířit s tím, že uslyší řadu nesmírně vzrušujících faktů o všeličem. Třeba že epolety, zejm. na ruských uniformách, jsou atavismem zježení chlupů na ramenou šimpanzích samců; že eunuchové mají spíše dětské spektrum emocí, chovají „dětskou“ oddanost vůči pánovi a mají rádi laskání a něžnosti (jak praktická věc pro politiku!); nebo že než moudří staří Hellénové objevili na hostinách filosofii, bavili se hrou, při níž se snažili sestřelit talířek vyplivnutým douškem vína. :D

Je skvělé, že pan profesor napsal knihu s úmyslem „říkat to, co se neříká“, alespoň tedy na akademické půdě. Člověk by si ovšem představoval, že autorovi hrozí nabodnutí na kůl kombinované s upálením, a on přitom píše v rámci grantu. No, tak chvála Prozřetelnosti, že to zatím jde (šlo?).