Ostrov chlapectví přehled

15.09.2019

Obdobně jako Kafka nebo Bukowski, i Karl Ove měl dominantního otce, co se po něm vozil už jen proto, že dýchal a tenhle element, temný bůh ze sklepa, dost zajímavě formuje Karlovo dětství, které víceméně, krom jeho fotra, bylo dětstvím zcela normálním (pornočasáky, fotbal, přátelství, emoce) se vším, co k němu patří a v tomhle ohledu, mimo některé poutavější pasáže, mi přijde tenhle volume jako dost zbytečný v kontrastu toho, co do obsahu a kvality nastolil a nahustil náš "Femi" v prvních dvou dílech. I přesto mě ale zaujalo, jak mi během čtení začaly vyvstávat moje vlastní vzpomínky na dětství (a to kolikrát ne přímo spojené stejnou událostí nebo činností), zkrátka momenty, co mám vytesané v paměti a dřív jsem se k nim vracel, ale napůl je skoro zapomněl, protože už nebyl důvod se k nim vracet... a jak na ně častěji dlouho nemyslím, rozmezí se prodlužuje a vy postupně zapomínáte. Určité motivy dětství jsou zkrátka univerzální. I přestože je to dílek skládačky, tenhle díl postrádal unikum dvou předchozích, protože mladej Knausgard prakticky ličí svět dětskýma očima, proto je i tenhle díl celkově "jednodušší". I to jsem samozřejmě očekával, mnoho lidí mělo výhrady, ale pořád je to Knausgard, se svým pořád stejně obyčejným životem a je to pořád stejnej ponor do jeho myšlenek – nicméně první půlka byla záživnější a čtivější. 70%