Most přes řeku Kwai přehled
Pierre Boulle
Slavný román Most přes řeku Kwai patří k základním dílům válečné literatury. Odehrává se hluboko v jihoasijské džungli, v prostředí japonského zajateckého tábora. Ústřední téma příběhu je přitom vcelku jednoduché: velení tábora pověří britského důstojníka, aby se svými vojáky postavil strategicky důležitý železniční most. Rozkaz byl vydán a spojenečtí váleční zajatci se pustili do práce; brzy se však ukáže, že stavba mostu není pouze nenáviděnou dřinou, ale že se též může - paradoxně - stát způsobem, jak uprostřed ponižujícího zacházení a hnilobného mikrosvěta najít smysl života… Most přes řeku Kwai napsal Pierre Boulle úsečným, takřka žurnalistickým stylem. Přesto se mu podařilo ukázat skutečnou absurditu války: z mocných se v zajateckém táboře stávají trpně přihlížející, zatímco ponížení triumfují. Autorovo dokonalé, nezjednodušené chápání lidské psychiky ve vypjatých životních situacích povýšilo válečný román na zcela originální dílo, jež se roku 1957 dočkalo i filmového Oscara.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1995 , RiopressOriginální název:
Le Pont de la rivière Kwaï , 1952
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Most přes řeku Kwai. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (67)
(SPOILER)
Letošní téma čtenářské výzvy - kniha, jejíž děj se odehrává během války - mám splněno.
Začátek byl slibný, hrdost vojáků i plukovníků ke své národnosti (aneb bůh žehnej civilizaci) nezměrná a co se války a jejich útrap týče, tak byly zmíněny jen okrajově (já byla spokojená, nemám ráda válečný filmy ani knihy, kde je mučení na denním pořádku a kde se z lidí s morálkou stávají jen bezduché loutky v rukou věznitelů). Ačkoliv všechny ty těžkosti (a teď válku nechci zlehčovat) byly zmíněny okrajově, nechápala jsem, jak mohli zajatci celým příběhem proplout jen s pár obtížemi - hladověním a exemplárním potrestáním velitele. Dokonce vyšší hodnosti nemuseli pracovat (válečný zajatec je prostě válečný zajatec, ne člověk s hodností plukovníka, co si může diktovat, kdo bude a kdo nebude pracovat rukama a rozhodně nebude přebírat iniciativu a vrhat se věznitelům do toho, jak se má most správně stavět). Taková volnost v době války mi přišla nesmyslná, prostoduchá a neuvěřitelná. Neustále omílání, jak je západní kultura ta pravá civilizace a jak jsou schopni oponovat krutosti a hlouposti východní kultuře, mi přišla přitažená za vlasy a nazvat věznitele "hloupými opicemi"... tak na to jsem jen poulila oči. Jak už tu někdo napsal - je to jedna velká propaganda.
Kdo si třeba přečetl knihy Peklo na východě, Zajatci japonců, dost pochybuje o přístupu Japonců ohledně stavby a řízení práce Brity a koloniálním důstojníkem. Pro Japonce byli zajatci nuly, podle morálního kodexu bušido, měli spáchat harakiri a nenechat se zajmout.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Most přes řeku Kwai v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 770x |
ve Čtenářské výzvě | 94x |
v Doporučených | 37x |
v Knihotéce | 357x |
v Chystám se číst | 198x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 14x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno francouzská literatura Thajsko války mosty zajatecký tábor váleční zajatci
Autorovy další knížky
2000 | Most přes řeku Kwai |
1970 | Planeta opic |
1982 | Fotograf |
1998 | Neštěstí těch druhých |
1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu...
já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost.
mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...