Mizející země přehled

27.06.2022

Americká Fulbrightova stipendistka se pokouší mapovat změny na daleké Kamčatce a hluboce je analyzovat, tak to stojí na přebalu. Ve skutečnosti jsem se ale z románu právě o Kamčatce zrovna moc nedozvěděla, zejména ne o přírodě, ale kupodivu ani ne o současném etnickém složení. Lidmi (ovšem hlavně Rusy) jsem ovšem byla zavalena k udušení. Těch postav, které v knize vystupují, je nechutná hora - jen v úvodu nám autorka naservíruje oboustranný jídelní lístek tzv. ústředních postav... a těmi to jen začíná. Příběh se rozjel čtivě, únosem dvou sester školaček, ale dál po celý rok (co kapitola to měsíc) se od tohoto příběhu více či méně odchylujeme, jak do toho vstupují další školáci, mladiství, dospělí, postarší, a všichni si řeší svoje vlastní problémy, někdy také s podobnou ztrátou blízkého mladistvého. Od poloviny jsem zvládla už jen prolistovat, abych se dobrala podivuhodného (tj. pro mne nečekaného a značně nevěrohodného) konce. I když... úplný konec to jistě nebyl.
50%

Kamčatka byla přiblížena stručně aspoň takto:
"A vzduch a moře byly jediné způsoby, jak se odsud dostat. I když už Kamčatka nebyla zákonem uzavřeným územím, region byl od zbytku světa odstřihnut zeměpisně. Na jih, východ a západ ležel pouze oceán. Na severu, který ohraničoval ruskou pevninu, byly stovky kilometrů hor a tundry. Nepřekročitelné území. Silnic na Kamčatce bylo málo a byly rozbité: některé, které vedly do jižnějších vesniček a v centru poloostrova, byly jen prašné cesty, po většinu roku nesjízdné; další, které směřovaly do výše položených vesnic, existovaly pouze v zimě, kdy byly udusány ze sněhu a ledu. Žádné silnice nespojovaly poloostrov se zbytkem kontinentu. Nikdo nemohl přijít či odejít po souši."